Úvod
S redukčními dietami pro dospělé se dnes potkáváme na každém kroku. Populace totiž tloustne a nebýt štíhlý a fit je v podstatě módní prohřešek. O dietách čteme v odborných publikacích, ale také v řadě novin a časopisů a samozřejmě i na internetu. Některé zveřejňované diety jsou vhodné, jiné méně. Většinou však platí, že jsou určené dospělým a u dětí mohou napáchat více škody než užitku.
Preventivní výživa
Vše začíná „od miminka“, prevenci dětské obezity nevyjímaje. Problém s nadváhou může začít i tím, že maminka na každé zaplakání miminka reaguje podáním prsu nebo lahvičky s jídlem. Dítě si pak stresovou situaci spojuje s uspokojivým pocitem z jídla a přítomností maminky. Tento návyk si přináší i do pozdějšího věku, kdy každou drobnou bolístku řeší jídlem. Výsledkem tohoto přístupu může být zvýšená tělesná hmotnost. Trvalým dokrmováním se navíc dítě nenaučí samo regulovat příjem potravy a neví, co je to pocit plnosti. Navíc, pokud rodiče chtějí, aby se jejich dítě stravovalo celkově zdravě a osvojilo si zásady zdravého životního stylu, měli by jej začít učit co nejdříve. Co se totiž dítě naučí řekněme v předškolním věku, to bude považovat za „normální“ a automaticky dodržovat později v dospělosti.
Děti by neměly držet dietu!
Pokud ale již dítě nadváhou či obezitou trpí, je třeba začít ji řešit co nejdříve. Jedním z pilířů úpravy nadměrné hmotnosti u dětí je samozřejmě také úprava jídelníčku a životního stylu. Změna jídelníčku dětí s nadváhou či obezitou ale v žádném případě neznamená redukční dietu ve stejném smyslu, v jakém ji chápeme u dospělých. Děti rostou, jejich organizmus se teprve vyvíjí a k tomu potřebují dostatek jednotlivých živin a energie. Není proto správným řešením sáhnout po nějaké extrémní nízkoenergetické stravě nebo po dietě, která je založená například na konzumaci pouze určitého druhu potravin.
Většina dětí, které za své kilogramy vděčí jídlu, se stravuje velice nepravidelně. Častým prohřeškem je vynechání snídaně a konzumace většiny jídla až v odpoledních nebo večerních hodinách. Jídelníček těchto dětí obsahuje také velké množství sladkostí, slazených limonád, uzenin, smažených pokrmů apod. Základem stravovacího režimu by tedy mělo být docílení pravidelné stravy – 5-6x denně rozdělené do menších denních porcí. Pokud dítě trpí hladem nebo má nepřekonatelnou chuť na sladké, nebráníme mu ani v tom, aby jedlo i 8x denně v malých dávkách (zařadíme například dvě dopolední svačiny nebo druhou večeři). Pomoci může i chuť „obalamutit“ žvýkáním žvýkaček nebo kouskem kvalitní čokolády s vysokým podílem kakaa.
Vlastní jídelníček pro děti s nadbytečnými kilogramy sestavujeme tak, aby odpovídal zásadám zdravé stravy dětí v daném věku. Základem je proto pečivo a cereálie (u starších dětí celozrnné), polotučné mléčné výrobky, libové maso (přednostně drůbeží a ryby), dostatek ovoce a zeleniny, z příloh se snažíme upřednostňovat brambory, rýži a těstoviny před knedlíky a sladkými jídly. Vylučovat by se neměly ani tuky, je ale třeba věnovat pozornost jejich výběru a volit ty správné. Převažovat by měly rostlinné tuky (měly by pokrývat 2/3 všech tuků) a zbývající 1/3 by měla pocházet živočišných zdrojů včetně tuků v mase, mléce a mléčných výrobcích. Rostlinné tuky obsahují esenciální mastné kyseliny, které jsou u dětí důležité pro jejich správný růst a vývoj. Zcela zapovězeny nejsou ani sladkosti, ale je třeba, aby se mezi nimi děti naučily vybírat a zvykly si například na čokolády s vysokým podílem kakaa nebo na cereální tyčinky. S dětmi se také snažíme domluvit „na přídělech“ a například konzumace jedné sladkosti denně místo původních čtyř hodnotíme jako velký úspěch. Protože v těle
dětí s nadváhou nebo obezitou je v jiném poměru svalová a tuková hmota, pociťují subjektivně menší pocit žízně. Proto je dobré jim pití neustále připomínat. Nejvhodnější je pochopitelně neochucená neperlivá stolní voda, pokud je ale dítě zvyklé na sladké limonády, doporučujeme je postupně stále více ředit vodou a nebo rovnou vyměnit například za 100% ovocné nebo zeleninové džusy a šťávy. Protože ale i ty obsahují poměrně velké množství cukru (i když přírodního), je dobré je naředit vodou nebo jich nevypít velké množství najednou.
Dalším krokem při úpravě jídelníčku je náhrada některých potravin (tučné maso, uzeniny, smetanové dezerty, sladké pečivo, omáčková jídla, pizza, smažené pokrmy či solené pochutiny) za jejich vhodnější varianty, například:
Bílé pečivo | => | celozrnné pečivo (u starších dětí) |
Máslo | => | kvalitní rostlinné tuky |
Smetanový dezert | => | ochucený tvaroh nebo jogurt |
Trvanlivý salám | => | kvalitní šunka |
Tučné maso | => | libové maso |
Knedlíky | => | brambory, rýže |
Smažená jídla | => | jídla restovaná nebo pečená |
Oplatky | => | cereální tyčinky, čokoláda s vysokým podílem kakaa |
Moučník s krémem | => | piškotový zákusek s ovocem a želatinou |
Sladké pečivo | => | běžné pečivo například s marmeládou, medem |
Solené pochutiny | => | nesolené oříšky, zeleninové jednohubky |
Smetanová zmrzlina | => | tvarohová nebo jogurtová zmrzlina |
Bonbóny a lízátka | => | sušené ovoce, žvýkačky |
Potřebujete se poradit?
Pokud dítě vyšší hmotností trpí, určitě není vhodné před jeho problémem zavírat oči nebo čekat, až z ní vyroste, a obrátit se na odborníky na výživu. Rodiče, kteří chtějí konzultovat stravovací zvyklosti svého (nejen obézního) dítěte, se mohou objednat do poradny Poradenského centra Výživa dětí. Ta je otevřena každý čtvrtek od 14 do 17 hodin a sídlí na Klinice dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice, Ke Karlovu 2. Na konzultaci se mohou rodiče s dětmi objednávat na bezplatné informační linky Poradenského centra Výživa dětí 800 230 000 nebo prostřednictvím on-line poradny na stránkách www.vyzivadeti.cz.
A protože děti s nadváhou většinou trpí psychicky, uvádíme na závěr několik frází, které by rodiče svým obézním dětem rozhodně říkat neměli.
13 vět, které nikdy neříkejte svému obéznímu dítěti:
- Jsi tlustý!
- Musíš se sebou začít něco dělat!
- Musíš konečně zhubnout!
- Nežer přece, když jsi tak tlustý!
- Kvůli tvojí postavě se ti budou všichni smát!
- Jsi tak tlustý, že se za tebe musím stydět!
- S touhle figurou se nikde neukazuj!
- Když nezhubneš, nebudu tě mít rád!
- Kdyby ses před rokem tak necpal, nemusel jsi teď vypadat takhle!
- Musíš držet přísnou dietu!
- Dokud nezhubneš, pořádně se nenajíš!
- Takhle se, chudáčku, musíš trápit s dietou!
- Počkej, až zhubneš, to se budeš moct konečně pořádně najíst!
Příklady z praxe Poradenského centra Výživa dětí
Pavel
11 let, 149 cm, 58 kg, BMI 26 (norma pro tento věk a výšku je do cca 21, což odpovídá cca 47 kg)
Do poradny Poradenského centra Výživa dětí jej maminka objednala kvůli zvýšené hladině cholesterolu. Několikrát týdně je na fotbalovém tréninku a rád jezdí na koloběžce na U-rampě.
Chlapec sám si byl vědom své zvýšené hmotnosti, maminka však byla přesvědčená, že je v normě a žádala nás o podporu. Chlapci jsme však bohužel museli dát za pravdu. Příčinu zvýšené hmotnosti nebylo těžké nalézt – chlapec denně snídal několik koblih, plunder nebo štrůdlů, „aby mu ten strašný den ve škole alespoň příjemně začal.“ Většina nápojů přes den byla slazená, často byly v jídelníčku sladkosti nebo smetanové zmrzliny, někdy dokonce sladkost po večeři.
Chlapci jsme připravili návrh nového jídelníčku, který spočíval v zařazení snídaní v podobě celozrnného pečiva s rostlinným tukem a šunkou nebo tvrdým sýrem, s čímž ochotně souhlasil. Stejně jako s tím, že nebude jíst více než jednu sladkost denně, a to i v době, kdy má vyšší fyzickou aktivitu, vyhne se sladkým večeřím a oblíbené limonády začne ředit vodou, dokud si nezvykne na zcela neslazené nápoje. Sám od sebe jedl Pavel velice pravidelně a v jeho jídelníčku nechyběl dostatek zeleniny a ovoce, ryby, libové maso ani luštěniny.
Nicméně jak už to někdy bývá, maminka, která se dozví, že dělá něco špatně, se s tímto zjištěním špatně vyrovnává. A tak už jsme Pavla neviděli. Věřím však, že jeho vlastní povědomí o vhodné výživě, nespokojenost s váhou a snaha vyrovnat se štíhlejším spoluhráčům ve fotbale, pomohla nejen k úpravě hladiny cholesterolu, ale zejména jeho hmotnosti.
Pavlův jídelníček:
Snídaně: 2x plundra, 0,3 litru čaj
Dopolední svačina: čokoládová tyčinka, 1 litr limonády
Oběd: 4 kuřecí stripsy, 0,3 litru colové limonády
Svačina: Vařená kukuřice, jablko, 0,2 litru ochucené minerálky
Večeře: Kuřecí maso, brambory, rajče, jablkový závin, 0,5 litru šťávy
Denní aktivita:
Dopoledne: 1,5 hodiny fotbalové utkání
Odpoledne: 2 hodiny koloběžka na U-rampě
Energie (kJ) Bílkoviny (g) Sacharidy (g) Tuky (g) Z jídelníčku 9 970 66 289 97 Doporučení* 11 370 93 352 100
* vzhledem ke sportu, ale bez hubnutí
Kazuistika II. – Jirka
10 let, 146 cm, 47 kg, BMI 22, (norma pro tento věk a výšku je do cca 20, což odpovídá 43 kg)
Chlapce k nám poslal praktický dětský lékař, protože za poslední čtyři měsíce přibral na váze sedm kilogramů a vůbec nevyrostl, přitom má velmi štíhlé rodiče a i jeho mladší bratr je drobný.
Celou rodinu Jirkův problém s hmotností trápí, protože se na něm podepisuje spíše psychicky než fyzicky. Dříve živý, komunikativní a aktivní chlapec se nyní straní kolektivu, příliš nemluví, přestal chodit na sportovní kroužky a ani v nejteplejším počasí nevyběhne na zahradu bez trička, protože se za své „špeky“ stydí. Reakce spolužáků mu také moc nepomáhají, protože se mu posmívají nejen kvůli pár kilům navíc, ale i kvůli tomu, že si nosí svačinu od maminky. Při pohledu na jídelníček je ale příčina narůstající hmotnosti jasná:
Jirkův původní jídelníček:
Snídaně: 0,3 litru kakaa
Dopolední svačina: čokoládová tyčinka
Oběd ve školní jídelně, tedy polévka, maso a těstoviny nebo brambory apod., 0,3 litru čaj
Svačina: 3 povidlové buchty, 0,3 litru šťávy
Večeře: 3 nožičky párku, 1 krajíc chleba, kečup, 0,3 litru ochucené minerálky
U televize: pytlík chipsů
Denní aktivity:
Dopoledne: ve škole
Odpoledne: doma u počítače nebo na zahradě
K tomuto jídelníčku musíme bohužel dodat, že po obědě ve školní jídelně následoval ještě další u babičky. A ten byl většinou „poctivý“ – tedy čtyři knedlíky s omáčkou a masem. Babička totiž zastávala názor, že takovému chlapci nemůže stačit jeden ubohý oběd ve školní jídelně, natož samotné ovoce nebo zelenina. A Jirka sám se babičce nebránil.
Energie (kJ) | Bílkoviny (g) | Sacharidy (g) | Tuky (g) | |
Z jídelníčku | 14 647 | 111 | 446 | 158 |
Doporučení | 8 800 | 70 | 270 | 80 |
Na první konzultaci jsme se proto domluvili, že si jednak do další návštěvy vybere novou sportovní aktivitu, u které nebudou kila navíc na škodu, spíše naopak. Doporučili jsme také řadu úprav v jídelníčku, kde byla nejdůležitější domluva s babičkou, aby přestala vnoučkovi podstrojovat druhé obědy a místo buchet dávala na stůl ovoce a zeleninu.
Do druhé konzultace, na kterou zveme po cca 4-6 týdnech, se Jirka přihlásil na karate a začal téměř každý den jezdit na kole. I jeho jídelníček vypadal úplně jinak:
Jirkův jídelníček při druhé konzultaci:
Snídaně: celozrnný rohlík, rostlinný tuk Rama, šunka, 0,25 litru čaje
1. dopolední svačina: polotučný jogurt
2. dopolední svačina: celozrnný rohlík, mrkvový salát, 0,5 litru vody
Oběd ve školní jídelně, tedy polévka, maso a těstoviny nebo brambory apod., 0,3 litru čaj
Svačina: jablko, pudink, 0,3 litru šťávy
Večeře: Celozrnný chléb, tvarohová pomazánka s rybičkami, rajče, ovocný neslazený čaj
Energie (kJ) | Bílkoviny (g) | Sacharidy (g) | Tuky (g) | |
Z jídelníčku | 8 960 | 73 | 273 | 81 |
Doporučení | 8 800 | 70 | 270 | 80 |
Rodina udělala pro Jirku obrovský čin – změnila své stravování zcela od základů. I babičku se podařilo přesvědčit, i když se tu a tam stále snažila uvádět do praxe své názory na stravování chlapců. Po osmi měsících návštěv v poradně Poradenského centra Výživa dětí Jirka sice nezhubl, ale ani nepřibral jediný kilogram. Podařilo se mu také o 6 cm vyrůst, a tím svůj BMI vyrovnal. Za svačinu z domova se už nestydí, a nebo si ji obstará ve školním automatu se zdravými svačinami (více informací na www.happysnack.cz), a když mu spolužáci stále občas předkládají jeho „hmotnostní“ problém, nebojí se jim opáčit například tím, že oni by si se svou váhou v karate ani neškrtli.
Jitka Rusková, DiS., Nutriční terapeutka, Poradenské centrum Výživa dětí, Praha
Diskuze
Autor: Tereza
Nevím
Tak já pořád nevím – v rámci hesel o zdravé stravě se snažíme bojovat potravinami proti potravinám (např. knedlík proti bramborám). Kdy už začneme prosazovat životní styl proti životnímu stylu? Ten první boj je a bude o firmách dodávajících potraviny a jejich schopnosti reklamy, ten druhý boj je o lidech samých. První možnost je pohodlnější, protože to někdo vyřeší za nás… Ale platí snad – dám si chleba s Ramou a nemusím se jít proběhnout ven nebo nemusím běhat tolik?
Já jako dítě měla knedlíky moc ráda a v kombinaci s pohybem venku nebyl nejmenší problém (to ale nebyly hamburgery, chipsy s kola tolik rožšířené jako teď). Budeme za pár let rozlišovat mezi dvěma Ramami s různým obsahem kalorií? Náhradě másla za Ramu moc nerozumím. O co se to vlastně snažíme?
Autor: Leoš
Re: Nevím
Terezo,
je zcela logické, že školní jídelna bojuje za zdravý životní styl jak říkáš „potravinami proti potravinám“ protože to je její parketa a její oblast. Nanejvýš může bojovat za lepší denní rozložení stravování, i když pouze obědem, někdy též svačinou.
Jakmile by to vzala komplexně (tedy i oblasti na které má pramalý vliv, třeba sportovní aktivity), jde vše „do kopru“ a rozplizne se to v proklamace prázdných hesel.
Terezo, bojuj za to, aby si každý „zametl před svým prahem“, tedy vyvinul úsilí ve své oblasti, kterou může ovlivnit.
Podle mě je článek velmi dobrý a jeho velmi konkrétní jádro – „potravina proti potravině“ pro mnohé velmi přínosný.
Autor: Tereza
Re: Nevím
Leoši, asi jsme se nepochopili. Já tady nebojuji, jen vyjadřuji své názory.
Postavení školních jídelen je jedinečné nejen v tom, co dělají, ale také v tom, co mohou ovlivnit v rámci svého postavení v potravinovém řetězci dětí.
Mám prostě určité obavy např. ohledně již zmíněného doporučení nahradit „máslo“ „kvalitními rostlinnými tuky“.
Cílem výchovy dětí – a tedy i školních jídelen – je mimo jiné také vychovávat informované spotřebitele.
Pokud děti budou vědět o tom, že nejedí máslo, ale ony „kvalitní rostlinné tuky“ a budou (samozřejmě s ohledem k věku) vědět, v čem je rozdíl, pak je to OK. Mám ale zkušenosti s tím, že naše děti již začaly rostlinné tuky považovat za „máslo“, protože tak je jim to občas prezentováno – a to je to, co vidím jako problém.
A myslím, že toto školní jídelny ovlivnit mohou.
Třeba je problém v tom, že nevidím školní jídelny jako osamocená zařízení, ale v komplexu výchovy jako takové…