Zamyšlení Lenky Dohnalové (1)

Konečně se mi podařilo sednout si k počítači a začít psát. Jelikož je podzim, přímo se nabízí téma velmi aktuální, a i když by se mohlo zdát, že sem nepatří, jsem jiného názoru. Vlastně jsem to „nakousla“ už posledně. Mám na mysli schopnost dnešní populace odolávat běžným chřipkám a nachlazením, náš imunitní systém je na tom čím dál hůř. A není vyloučeno, že si to člověk způsobuje sám, přehnanou snahou mít vše bez bacilů a i těch nejmenších nečistot. Tak kde se má náš organizmus naučit „sebeobraně“?

VITAMÍNY A VITAMÍNY
Přemýšlíme, jak nejlíp se chránit, především pak naše děti. Do školy chodit musí a stačí jeden človíček s kašlem a za týden je polovina třídy nachlazená. Kromě toho, že celou rodinu mnohem víc než jindy dopuji ovocem, je to také jediné období, kdy kupuji vitamíny v lékárně. I když nejsem velkým zastáncem „chemie“, zcela vyhnout se jí nelze.

CO BUDE DÁL
Je to ale rok od roku horší. Poslední dobou se dokonce objevují názory, že by se mohla objevit brzy nějaká větší epidemie. Asi se máme na co těšit. Přitom proti nim všemožně bojujeme, vše stále dezinfikujeme, ve společném stravování dvojnásob. Neustále se zpřísňují hygienické předpisy, až z toho jde nejedné vedoucí hlava kolem. Ale konečný efekt asi není takový, jaký si představujeme.

VŠEHO MOC ŠKODÍ
Jistě mi dáte za pravdu, že současné hygienické předpisy jsou místy až přehnané. Jistě je dobře, že doby, kdy se jedlo ze společné mísy, často opláchnuté jen studenou vodou, někde dokonce i ve společnosti nějaké té domácí havěti, jsou dávno pryč. Ale na druhou stranu si nejsem zcela jistá, že každodenní dezinfekce kuchyně různými chemikáliemi, je právě tím nejlepším řešením. Že podávat dětem jídlo, které jim ještě pomalu vře na talířku, který je tak horký, že ho ti malí drobci nemohou ani vzít do ruky, jen proto, že by se tam mohl vyskytnout nějaký ten „minibacil“, to taky nebude to pravé ořechové. Určitě i tyto předpisy mají svůj důvod, ale nebylo by někdy lepší hledat nějakou tu zlatou střední cestu?! Možná by jen stačilo to někde někomu říct, třeba by ten někdo poslouchal a třeba by se nad tím i zamyslel. A časem by se společnými silami našla i nějaká ta, již zmiňovaná, zlatá střední cesta.

VÍC HLAV VÍC VÍ
Upřímně řečeno, jsem v tomto směru úplný laik, nevím přesně, jak to chodí. Jen si myslím, že by do těchto věcí měli mít právo mluvit i ti, kteří se těmito předpisy musí řídit a denně s nimi zápasí. Protože někdy je to opravdu boj a za zkoušku by to určitě stálo. Jen o tom vědět často nestačí a troufám si tvrdit, že známé přísloví „mluviti stříbro, mlčeti zlato!“ vždycky neplatí. Dovolila bych si malou nadsázku a upravila heslo, které se za mého dětství vyskytovalo na každém kroku: „Vedoucí všech jídelen, spojte se!“ A kdo ví, možná někdy dosáhneme toho, že další generace již nebudou tak moc náchylné k různým nemocem.

Lenka Dohnalová je spolupracovnicí redakce portálu Jídelny.cz