Jak to všechno začalo
Někdy na začátku školního roku 2005/06 přišli do ředitelny gymnázia ve Strakonicích dva studenti s přáním, aby se ve školní jídelně vařil další chod ve vegetariánské formě. Pan ředitel mě pozval na jednání se studenty a já pomalu začala zjišťovat jak si to představují. Od svých dcer jsem věděla, že rády maso vynechají, ač žádnou vegetariánskou stravu nevyžadují. Věděla jsem že přijdou problémy s nedostatky zkušeností s vařením takových jídel a s přesvědčováním personálu.
Samozřejmě můžete namítnout, že kuchařky není třeba přesvědčovat, že se jim musí poručit. Já s tím nesouhlasím, všechny problémy se snažím řešit dohodou, pokud je to možné. A jestli má být jídlo chutné, nesmí se vařit s odporem.
Rovnýma nohama
Měsíc a půl jsem studovala, hlavně z internetu a knih, přesvědčená o tom, že to spustím od nového kalendářního roku. Obeslala jsem po třídách oběžník s průzkumem zájmu o výběr vegetariánského jídla. S vidinou výběru podepsali téměř všichni. Po poradě s dětským lékařem a podle informací, co jsem přečetla na internetu, jsem se rozhodla, že strava nemůže být vegetariánská, ale laktovegetariánská. Nemalým problémem byl software, musela jsem ho upravit a posléze jsem si i vyhledala jiného dodavatele. Jakmile jsem tušila, že už mám představu o tom, jak to bude fungovat, vrhla jsem se do toho rovnýma nohama bez velkého čekání hned v listopadu. Asi to byl ode mne dobrý tah, protože jsem si ušetřila 2 měsíce tápání a nervování se. Neměla jsem pak už o čem přemýšlet a vše muselo fungovat.
Místo jednoho jídla jsme začali vařit dva druhy, sladká jídla jsme začali zařazovat střídavě na „jedničku“ i na „dvojku“ (pro vegetariány). Mezi náhražky masa jsme zařadili „ROBI“, sojové maso, pokoušely jsme se zařadit i „šmakouna“ ale nějak jsme se s ním nesžily, ale to neznamená, že pokus nebudem opakovat, protože podle mě je to velmi kvalitní surovina.
Chyběly informace
Dnes už vím, že v té době jsem nebyla jediná, kdo něco podobného dělal. Ale tenkrát jsem byla naprosto neinformovaná a nebýt pomoci lidí, které tenhle druh stravování zajímá a kteří ho praktikují, tak bych asi vše připravovala daleko déle. Moc mi pomohl pan Libor Vašík ze serveru vegetarian.cz, který mi byl poradcem a který mě na dálku moc podpořil, protože věděl, jak je pro každého vegetariána těžké se někde najíst. Poskytl mi hodně kontaktů a rad ohledně surovin, poradil mi jak laktovegetariánskou stravu prezentovat a taky mi poradil (sice jako laik) jak s vařením začít. Pro začátek mi řekl, je nejlepší vytáhnout staré recepty po babičce a k nim přidávat klasické školní normy, kde se maso nahradí různými náhražkami jako je soja a nebo robi. Je sice pravda, že později jsem zjistila, že ne všechny suroviny se osvědčí, ale je to také tím, že si druhý chod nepřihlašují jen vegetariáni, ale využívají ho i ti, kteří si chtějí jídelníček trošku „odlehčit“, protože samozřejmě obsahuje více zeleniny a mléčných výrobků. Kuskus je naší běžnou surovinou, zrovna jako jáhly a pohanka.
Ted shrnu svůj začátek v bodech, aby bylo vidět jak se vše odvíjelo.
1. Návrh studentů
2. Souhlas vedení školy
3. Získávání informací o zájmu studentů o tento druh stravování
4. Konzultace s kuchařkami, organizování provozu a systému vaření a výdeje
5. Úprava počítačových programů
6. Propagace a seznamování strávníků s novým systémem
7. Příprava jídelníčků
Překvapení
Pak se začátkem provozu přišlo překvapení, kolik dětí i dospělých si vegetariánský chod objednávalo. Ze začátku to byla zvědavost strávníků a po měsíci už se to ustálilo. Jsou jídla oblíbená a neoblíbená, zrovna jako u „klasiky“. Ale počet přihlášených „dvojek“ je daleko vyšší, než jsem očekávala. Dnes je počet přihlášených obědů v poměru 5 : 1. Z 12 tisíc obědů měsíčně jsou přibližně 2 tisíce vegetariánských.
Pak samozřejmě nastal problém s tím, jak se bude naplňovat spotřební koš. K mému překvapení to dopadlo víc než dobře. Spotřeba zeleniny a mléčných výrobků je najednou bez problémů, luštěniny a ryby jsou sice stále problém, ale to asi všechny známe.
A na závěr?
Nemůžu říct nic negativního, na systému, jaký jsem pomocí lidí zavedla, vidím jen samá pozitiva. Nikomu nic nenutíme, každý si může vybrat, co mu vyhovuje. Možná je to trošku práce navíc, nevím. Ze začátku jsem snad ani nespala, aby mi všechno hlava pobrala, ale dnes už je to bezproblémová rutina.
Dagmar Matějková, školní jídelna Gymnázium Strakonice
Diskuze