Komentovat O školní jídelně
Školní jídelnu na Stříbrnické ulici v Ústí nad Labem již dlouhá léta vede paní Soňa Marková. Před časem zde odešla větší skupina kuchařek do důchodu a tak muselo dojít ke značně velké obměně pracovního kolektivu. V dnešním rozhovoru hovoříme o tom, jak se shání nové kuchařky, jak je vzdělávat a motivovat k práci, i o tom, jak vést pohovor se zájemkyněmi o práci.
Jak dlouho v této jídelně pracujete jako vedoucí?
Tady jsem od roku 1989 a vidím, jak strašně moc se školní stravování změnilo. Dříve to byla taková jednoduchá práce, kdy se jídelníček sestavil během chvíle, protože se vařilo 1 jídlo a stále se obědy opakovaly. Receptury se musely dodržovat a nemohly jsme si vylepšovat jídelníček novými pokrmy.
Pracovní tým, jeho motivace a vzdělávání
Kolik zde máte kuchařek?
Mám 3 kuchařky a 3 pomocné síly. Kuchařky jsou v provozu hrozně důležité. Nejen uvařit, ale i při výdeji obědů. Tam hodně záleží na tom, jak kuchařka jedná s lidmi, s dětmi, jestli se směje, popřeje dobrou chuť. I to dítě vnímá.
Dneska je na kuchařky spousta nových požadavků, odměny téměř žádné. Máte možnost jim občas přidat?
Někdy, dvakrát do roka, mi pan ředitel vyčlení částku, kterou můžu rozdělit mezi zaměstnankyně kuchyně.
Ale předpokládám, že to není moc peněz. Jak je tedy motivujete k tomu, aby pracovaly dobře?
Motivací bývá, že jsou celý den v teple, dělají na ranní směny a nepracují soboty a neděle. Což je někdy láká, když mají malé děti.
A jak je přimějete, aby třeba zkoušely nové pokrmy?
Já si myslím, že teď je trh tak zahlcený novinkami v oblasti vaření, že kuchařky si na zkoušení nových pokrmů už zvykly. Samozřejmě ze začátku, tak 3 roky zpátky, měly strach, když měly vařit nové jídlo. Dneska už ne, zvykají si. Dneska máte tolik sortimentu, je možnost různých skladeb jídelníčku. Myslím, že i ženy doma ví, jaké jsou nové výrobky, umí se k nim postavit a pracovat s nimi.
Když je kuchařka celý den zavřená v kuchyni, tak ale nemá čas se s novými věcmi seznamovat.
Jednak je všude dostupná spousta informací. A když jsou prázdniny, tak si uděláme třeba dva dny posezení, kde si povídáme o nových trendech, nebo je posílám na různé akce – na jaře jedou vždy dvě kuchařky na školení Nové trendy.
Můžete uvést něco z obsahu toho vašeho prázdninového posezení?
Obvykle ho máme na dva dny. První den je školím ze základních řádů, bezpečnosti a hygieny. Probereme bezpečnost práce, poskytování první pomoci, traumatologický plán, havarijní řád, a dále hygienu: hygienické předpisy a sanitace. Druhý den se pak bavíme o výživě a trendech ve školním stravování. Ty změny v posledních dvou letech už nejsou tak velké. Ale řeším s kuchařkami například to, co dětí jedí a co ne, říkala jsem jim, že luštěniny musí přidávat v menším množství a častěji. Musí také dávat pozor na ochucení jídel, více používat bylinky. Třeba luštěniny dochucujeme dvakrát. A ty dvě kuchařky, které byly na Nových trendech, nám pak o školení vykládají.
Jak hodnotíte váš současný pracovní tým?
Před pár lety jsem tady měla kolektiv, který byl úplně vynikající. Byly to starší paní, ale 4 odešly naráz do důchodu. Byla to taková rodina, a co jsem jim řekla, tak udělaly. Něco se jim třeba taky nelíbilo, ale většinou byly v pohodě. Zbyly tady 2 kuchařky, které to přenášely na nové.
Jak jste sehnala 4 nové kuchařky?
To bylo hrozné. V dnešní době tuhle práci nechce moc lidí dělat, je to dřina za málo peněz. Dala jsem inzerát na facebook, dále na stránky školy. Hledali jsme také přes známé a to se vyplatilo, protože takto jsme získali dvě kuchařky, a jsou opravdu dobré, pracovité. Další se hlásily samy a z nich jsem vybrala zbylé dvě. Získat pomocné síly je dnes horší, protože mají ještě míň peněz. Nějak moc času mně to nezabralo, ale možná jsme měli štěstí.
Pohovor se zájemkyní o práci
Jak vedete pohovor se zájemkyní?
Nějaký plán už mám předem připravený v hlavě. Nejprve je seznámím s naší jídelnou, kolik obědů vaříme a v jaké skladbě, přiblížím jim také naši organizaci práce. Pak se jich začnu ptát. Například proč mají zájem o tuto práci? Kladu jim úplně obyčejné otázky z praxe. Jak se správně skladuje maso, jak se rozmrazuje? Jak má probíhat příjem zboží? Ptám se jich na zdravou výživu, jak se co vaří, třeba obyčejná čočka, prostě obyčejné dotazy. A člověk zájemkyně už trochu odhadne.
Říkala jste, že je důležité, jak se kuchařky chovají u výdeje. Jak jste při pohovoru testovala tyto jejich dovednosti?
Tak to se během pohovoru zjistí těžko, protože tam se každý usmívá. Jistě může pomoct první dojem, ale většinou to vidíte až při výdeji. Musíte tam za nimi chodit a pozorovat je.
Zkoušela jste je i nějak prakticky, v kuchyni?
Ne. V té době jsem byla ráda, že se mi nějaké ozvaly. Když lidí na výběr moc není, nemůžete si klást nějaké velké požadavky. Ale měla jsem štěstí. Někdy jsou dny, kdy se ty děvčata opravdu od rána nezastaví, mají toho plné zuby, ale zvládají to.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze