Přeskočit na obsah

Změny ve stravování v Mateřské škole Osík

V mateřské škole v Osíku chtěli změnit zaběhnutou formu stravování. Dlouho se jim to nedařilo, nakonec se ale změny podařilo prosadit. Přečtěte si, jak toho dosáhli.

Autor: Ing. Pavel Ludvík

V mateřské škole v Osíku, malé vesnici nedaleko východočeské Litomyšle, se léta vařilo tak, jak po mnoho let předtím. Opakující se jídelníček bez nápadů, časté použití polotovarů a hotových mražených výrobků, málo zeleniny a moderních lehčích pokrmů. Nová ředitelka Mgr. Dana Cabicarová, která do školy nastoupila, se pokoušela zaběhnutou formu stravování změnit, ale narážela na nepochopení kuchařek v kuchyni.

Ve školce chtěli změny

Přitom jídelna měla pro změny podmínky. Zájem měla ředitelka. Připravovalo se ne zcela malé množství porcí – dnes jídelna vaří pro 40 dětí MŠ, pro 44 dětí z 1. stupně nedaleké ZŠ i pro dospělé a má tak prostor pro experimenty nejen v obědech, ale i ve svačinkách. Před několika lety byla rekonstruovaná zdejší kuchyně a vyhovovala všem požadavkům hygieniků. Přesto to však nešlo.

Stravování jinak

Postupem času ke změnám došlo. Nastoupila jiná vedoucí stravování, téměř současně s ní také nová hlavní kuchařka a ze starého týmu zůstala jen pomocná kuchařka. Společně s ředitelkou pak vytvořily novou koncepci stravování a zavedly podstatné změny v jídelníčku, k nimž patřila nová jídla a nové potraviny, více zeleniny, omezení cukru, a hlavně orientace na přípravu stravy z původních čerstvých surovin.

Tereza Kovářová, nová vedoucí jídelny, k tomu říká: „Na mateřské dovolené jsem chodila na brigádu do veřejné jídelny, která se zaměřovala jen na zdravé recepty. Používal se tam kuskus, bulgur, jáhly, množství zeleniny a z tohoto jsem čerpala, když jsem sem nastoupila. Paní ředitelka mi vysvětlila svou představu o stravování dětí a společně s kuchařkou jsme tuto představu prakticky realizovaly. Pomocná kuchařka, která zde jako jediná zůstala ze starého týmu, byla zpočátku našimi myšlenkami zahlcená, ale postupně je přijala a dnes je už sama iniciátorkou některých změn.“

Jak si děti zvykly

Nové postupy se pochopitelně neprosazovaly lehce. Na počátku vedoucí stravování poprosila o spolupráci rodiče. V MŠ to šlo snadno, tam je s rodiči v pravidelném kontaktu a malé děti jsou tvárné, takže se brzy přizpůsobily. Někdy to kuchařky zkoušely drobnými triky – když např. dětem neznámý bulgur přirovnávaly k rýži, kterou děti dobře znaly. A tak kuřecí prsa s bulgurem, které docela nedávno v jídelně měli, byly doslova hitem. Děti snědly naprosto vše.

V ZŠ to bylo prosazení změn těžší. Mnoho dětí nové pokrmy odnášelo hned do odpadu a to se rodičům pochopitelně nelíbilo. Objevily se i konflikty s rodiči, ale vedoucí stravování těšilo, že se postupně rozšiřoval i tábor příznivců. Kritikům pokládala důležitou otázku: vám vadí, když vaříme zdravá jídla z kvalitních čerstvých potravin?

To, že dnes naprostá většina strávníků nový jídelníček přijímá, považuje vedoucí Kovářová za úspěch celého kolektivu, v kterém se všichni respektují. I svůj vztah k ředitelce považuje spíš za partnerský než za vztah podřízený-nadřízený..

Pokrmy, které podávají dnes

Přestože dnes je v jídelníčku spousta moderních pokrmů, stále je doplňují českou klasikou, nevyhýbají se ani třeba knedlíkům.

Často připravují polévky s luštěninami, každý týden mají luštěninový hlavní pokrm a jednou za 14 dnů luštěninovou pomazánku. Používají nejen klasické druhy luštěnin, ale také červenou čočku, fazole adzuki nebo sóju. Mezi používané luštěninové recepty patří např. fazolový guláš s rajčaty, k tomu chléb a zeleninový salát, který v praxi realizuje nejnovější doporučení výživářů podávat luštěniny se zeleninou. Hitem byla nedávno červená čočka s tofu sýrem – tu si děti v MŠ chodily i přidávat.

Také zelenina se stala na jídelním lístku samozřejmostí. V posledním květnovém týdnu měli děti v mateřské škole každý den 2-3x zeleninu, navíc ještě ovoce.

Na svačinky v MŠ v Osíku se jen omezeně používají hotové výrobky, převažují vlastnoručně připravené pomazánky, jogurtové a tvarohové krémy směsi. Málo se zde používají kupované mléčné výrobky jako například lipánky, nebo ochucené jogurty a tvarohové dezerty. Kuchařky raději koupí velká balení bílého jogurtu a dochucují ho samy, ovocem nebo džemem.

Zdravější nápoje dětem

Na pití mají děti převážně bylinkové nebo ovocné čaje, sladí se podstatně méně než dříve, obvykle dávají tak asi polovinu normy cukru, často med. Také děti dostávají mošty, vodu s citronem, se sirupem, instantní směsi, které se míchají s vodou, džusy.

Jak Tereza Kovářová uvádí, zdejší děti nemají problém se napít mléka, je však pravda, že kuchařky jim nabízí převážně jen plnotučné mléko. Poněkud horší to však je se spotřebou mléčných výrobků v základní škole.

Nový způsob sklady jídelníčku mají v Osíku usnadněn dobrým zásobováním. Vesnicí projíždí řada dodavatelů a rovněž dodávky zeleniny z místního obchodu jsou výborné.

Výsledek změn na sebe nedal dlouho čekat. Mnohé položky ve spotřebním koši dnes vypadají jinak než před časem. Vzrostla spotřeba ovoce, zeleniny, luštěnin, naopak klesla spotřeba cukru.

Vaří i pro cizí

Není obvyklé, aby jídelna mateřské školy nabízela svá jídla i cizím. V Osíku to zkusili navzdory tomu, že hned nedaleko je jídelna zemědělského družstva, kde nabízí klasiku českého venkova a za nižší cenu. Impulsem bylo několik dotazů maminek, jejichž děti chodí do mateřské nebo základní školy, jestli by nemohly stravu v MŠ zkusit také. Vedoucí Kovářová se poradila s kuchařkami, a když ty řekly, že to není problém, začalo se vařit i pro cizí strávníky. Jak zdůraznila ředitelka MŠ, doplňkovou činnost nedělají primárně pro peníze (ostatně přínos z několika porcí je malý). Snaží se prostě veřejnosti vyhovět a nabídku lehkého zdravého jídla považují i za určitou formu propagace.

Cizí strávníci si pro jídla chodí s jídlonosiči pře zahájením výdeje pro děti, používají vchod, kudy později přicházejí děti ZŠ, a s dětmi ve školce se vůbec nepotkají. Výdej je i časově oddělený.

Co plánují do budoucnosti?

Kuchyň v MŠ Osík mají sice rekonstruovanou, ale bez konvektomatu, teprve nedávno byla vybavena myčkou. A tak nedostatek moderní techniky doplňují kuchařky svých umem, nadšením a obětavostí.
A co plánují v Osíku do budoucna? Rádi by získali vysněný konvektomat, který by umožnil zdravější přípravu jídla a uvažují i o kompletním bezmasém menu, které by bylo pravidelně každých 14 dnů, tedy častěji než dnes. Zkusíte to také?

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: PG

    Lidové výživářství
    „Na mateřské dovolené jsem chodila na brigádu do veřejné jídelny, která se zaměřovala jen na zdravé recepty. Používal se tam kuskus, bulgur, jáhly, množství zeleniny a z tohoto jsem čerpala, když jsem sem nastoupila. Paní ředitelka mi vysvětlila svou představu o stravování dětí a společně s kuchařkou jsme tuto představu prakticky realizovaly.“

    Takže pane Ludvíku, můj odhad byl naprosto správný. Včera jste mi odmítl článek, ve kterém jsem poukázal právě tyto STŘEDOVĚKÉ BLAFY Z ROZVOJOVÉHO SVĚTA a vyslovil obavy, že Ministerstvo školství při přípravě nové verze spotřebního koše podlehne nátlaku různých neinformovaných, ale zato velmi zapálených diletantů a šarlatánů, kteří neví, která bije.

    Cesta zpět ze světa pohanek, bulgurů a kuskusů ale zjevně už není možná, protože přiznat, že jsem cpal do dětí největší odpad lidské stravy, který má navíc vážné důsledky na lidské zdraví (kardiovaskulární choroby, metabolické poruchy, obezita), to je odborně přímo smrtící faux pas.

    • Autor: MR

      Myslíte si, že se ve středověku nejedlo zdravěji? Bez stabilizátorů, emulgátorů a podobných chemických dochucovadel. Mléko bylo do týdne kyselé apod. Rozhoně to není cesta špatným směrem.

      • Autor: PG

        Asi proto byl tak dlouhý věk dožití, že? Pošlete panu Ludvíkovu nějakou romantickou pohádku o tom, jak se ve středověku žilo skvěle a jak dnes úděsně trpíme.

  • Autor: PG

    Lidové výživářství
    „Na mateřské dovolené jsem chodila na brigádu do veřejné jídelny, která se zaměřovala jen na zdravé recepty. Používal se tam kuskus, bulgur, jáhly, množství zeleniny a z tohoto jsem čerpala, když jsem sem nastoupila. Paní ředitelka mi vysvětlila svou představu o stravování dětí a společně s kuchařkou jsme tuto představu prakticky realizovaly.“

    Takže pane Ludvíku, můj odhad byl naprosto správný. Včera jste mi odmítl článek, ve kterém jsem poukázal právě tyto STŘEDOVĚKÉ BLAFY Z ROZVOJOVÉHO SVĚTA a vyslovil obavy, že Ministerstvo školství při přípravě nové verze spotřebního koše podlehne nátlaku různých neinformovaných, ale zato velmi zapálených diletantů a šarlatánů, kteří neví, která bije.

    Cesta zpět ze světa pohanek, bulgurů a kuskusů ale zjevně už není možná, protože přiznat, že jsem cpal do dětí největší odpad lidské stravy, který má navíc vážné důsledky na lidské zdraví (kardiovaskulární choroby, metabolické poruchy, obezita), to je odborně přímo smrtící faux pas.

  • Autor: Adka


    Bulgur pochádza z libanonu (WP), kuskus z arabských zemí, pohanka zo strednej ázie. V poslednej dobe k nám prichádzajú ľudia z týchto krajín, tak sa predsa musíme trochu prisposobiť a zvykať si najprv na ich jedlá a potom na ktovie čo… :((( Inak neodcudzujem tieto potraviny, len ma to proste napadlo… 🙂