Komentovat V redakční poště se občas objeví dotaz typu: kdo má v jídelně vykonávat tu a tu práci? Kuchařka, nebo vedoucí jídelny? Tento dotaz má mnoho obměn. Kdo je povinen přebírat zboží od dodavatelů, vedoucí, nebo hlavní kuchařka? Kdo má povinnost chodit do obchodu, když neočekávaně chybí nějaká potravina? Kdo by měl mít na starosti evidenci odpadu? Někdy jdou takové kompetenční spory ještě dál, až na úroveň školy: Kdo má vytírat podlahu v jídelně, kuchařky, nebo uklízečky ze školy? Kdo má v MŠ donést svačiny z kuchyně do tříd, kuchařky, nebo učitelky? A jsou případy, že se řeší malichernosti, jako např. kdo má ve výdejnách MŠ nalít polévku na talíř nebo kdo má talíř odnést dítěti na stůl.
Zabývá se těmito problémy legislativa?
Legislativa nemůže reagovat na podobné drobné organizační problémy, kterých se v každé firmě a v každé jídelně vyskytne spousta. Jejich řešení často závisí na místních možnostech, vybavení a uspořádání pracoviště, počtu a zařazení pracovníků apod. Návod, jak se s nimi vypořádat, rozhodně neposkytne vyhláška o školním stravování č. 107/2005, i když je pro školní jídelny jedním ze základních předpisů.
Odpovědi musíme hledat spíše v Zákoníku práce (dále ZP). Ten uvádí, že pracovní poměr vzniká pracovní smlouvou (par. 33), že v pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinný se zaměstnancem dohodnout druh práce (par. 34) a že zaměstnavatel musí blíže vymezit druh práce (par. 37). Par. 37 také uvádí: „Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat“. Z těchto ustanovení ZP tedy vyplývá, že součástí pracovní smlouvy, jejích příloh nebo navazujících dokumentů musí být bližší popis práce zaměstnance.
V některých jídelnách je součástí pracovní smlouvy každého pracovníka dlouhý výčet jeho povinností. Takový popis lze ovšem řešit i obecněji, kdy výčet není stanoven pro každého pracovníka, ale pro danou pracovní pozici.
Důležité ovšem je, že popis pracovních povinností musí odpovídat druhu práce a neměl by obsahovat formulaci „je povinen vykonávat další činnosti, uložené nadřízeným.“ To by mohlo způsobit neplatnost pracovní smlouvy.
Katalog činností
Některé pracovnice školních jídelen odvozují své povinnosti (zejména když je nemají přesně stanoveny) od katalogu pracovních činností, který je obsažen v Nařízení vlády č. 222/2010. Tento právní předpis sice obsahuje stručnou charakteristiku práce např. kuchaře, číšníka, cukráře, pomocné síly v provozu nebo provozáře (tedy v podstatě vedoucí školní jídelny), pro účely popisované v tomto článku je to však nedostatečné a toto nařízení je určeno spíše pro zařazení do platových tříd.
Účelem katalogu není rozhodovat, co všechno musí nebo může pracovník dělat. K tomu slouží pracovní smlouva a související dokumenty. Jestliže tedy ředitelka MŠ rozhodne, že vytírat chodbu před jídelnou bude kuchařka a ne uklízečka, toto rozhodnutí uvede ve vnitřním předpisu, má na to právo a uklízečka tuto práci dělat nebude.
Vnitřní dokumenty organizace
Často se přesnější popis práce řeší odkazem na různé vnitřní dokumenty zaměstnavatele. A v nich je skryta i odpověď na dotazy z úvodu tohoto článku. To, zda kuchařka má, či nemá dělat určitou práci, záleží nejen na obsahu její pracovní (příp. také kolektivní smlouvy), ale i na vnitřních předpisech školy nebo jídelny.
Povahu vnitřních předpisů mohou mít pracovní náplně určené pro jednotlivé pracovní pozice, ale také provozní řád školy, nebo např. sanitační řád či příručka HACCP, které upřesňují a doplňují popis běžných činností.
Co obsahují vnitřní předpisy
Na internetu lze nalézt desítky provozních řádů škol a v nich lze pátrat, jaké povinnosti mají kuchařky v různých jídelnách. K dispozici jsou rovněž vzorové provozní řády nebo návody, jak provozní řád sestavit.
V řádech některých škol jsou povinnosti každého pracovníka popsány zvlášť, jinde obecně pro celou skupinu. Některé řády jsou zpracovány jen stručně a to pak může způsobovat problém, když je třeba rozhodnout nějaký spor v kompetencích pracovníků. Jiné jsou naopak formulovány rozsáhle a precizně, povinnosti pracovníků jsou v nich přesně vyjmenovány. A nejen ty. Najdeme v nich také odpovědi na otázky, do kdy lze odhlásit oběd, zda mohou rodiče vejít do jídelny pro své dítě, zda si strávníci mohou vzít oběd do jídlonosičů, jak se řeší neplacení obědů apod. Takové provozní řády pak jsou výbornou pomůckou vedoucí školní jídelny při řešení případných sporů
Interní předpisy jídelen se samozřejmě mohou lišit. Lze nalézt provozní řády, kde je docela podrobně popsáno, kdo je zodpovědný za příjem zboží, za jeho uskladnění, za nakládání s ním po výdeji, za kontroly teplot, data spotřeby apod. Někdy má vedoucí přímo stanovenu povinnost přebírat zboží, pouze za její nepřítomnosti tak může učinit kuchařka, jindy má vedoucí předepsánu pouze zodpovědnost za kvalitu převzatých potravin od dodavatelů i za správné skladování. Jsou rozdíly v evidování odpadů, v zabezpečování úklidu atd. Zkrátka každá škola a každá jídelna si tyto provozní záležitosti může upravit sama.
Spolupráce školy a jídelny
Důležité je, aby při tvorbě těchto řádů fungovala spolupráce ředitele školy a vedoucí jídelny, aby popisy pracovních činnosti vypracovali společně. Popisy musí být dostatečně přesné, aby dokázaly vyřešit případné spory, ale také dostatečně obecné, aby umožňovaly variabilitu. Rozhodně nemohou obsahovat popisy každého detailu, drobného úkonu nebo řešení mimořádně se vyskytujících situací.
Odpovědi na otázky, které jsou uvedeny na začátku tohoto článku, tedy hledejme v pracovních smlouvách a ve vnitřních předpisech organizací. Když v těchto dokumentech odpověď nenajdeme, pak záleží na vyjednávání a umění nalézt dohodu. A to by mělo být součástí kvalifikace každého člověka, ať už pracuje kdekoli.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze