Komentovat Na práci kuchařek, ale i vedoucích jídelen, klade současná doba stále nové a nové požadavky. Používat nové receptury, jiné technologické postupy, vařit více druhů jídel, připravovat dietní pokrmy, více komunikovat se strávníky… Kuchařky by na tyto požadavky měly reagovat, ale bohužel přibývá případů, kdy se tak neděje. Jejich platy jsou nízké, různé benefity, které jsou v řadě firem běžné, nejsou v jídelnách žádné, společenské uznání jejich práce také nic moc, pracovní podmínky obtížné, a motiv, proč by měly novým požadavkům vyhovět, není prostě žádný.
Navíc odcházejí jinam. V posledním roce se naší zemi hospodářsky dobře daří, firmy hledají nové zaměstnance, v některých oborech je kvalitních pracovníků zoufalý nedostatek. Není si z čeho vybírat a pociťují to i školní jídelny. Kdo nechce pracovat ve školním stravování, má nyní ideální šanci. Nikdy nebylo tak snadné získat novou práci. Jak pak ale motivovat ty, které zůstanou? Jen dobré srdce nebo láska k dětem nestačí.
Za velmi důležitý motiv, proč pracujeme, se považuje výše platu. Jenže většina vedoucích jídelen svým kuchařkám zvýšit plat nemůže, i když by si to zasloužily, omezené jsou i možnosti mimořádných odměn nebo drobných materiálních bonusů. Jsou však možnosti, jak nízký plat alespoň částečně nahradit. Vychází z toho, že lidi v práci motivují nejen peníze, ale také (a někdy mnohem více) jejich vnitřní pohnutky, např. osobní spokojenost, druh vykonávané práce nebo atmosféra v pracovním kolektivu. Každý je motivován něčím jiným, a je právě úkolem vedoucího pracovníka, aby to rozpoznal.
1. Za požadavkem na vyšší plat někdy stojí něco jiného
Výše platu pracovníka je často spojována s jeho postavením v organizaci nebo společnosti. Kdo má vyšší plat, stojí jakoby výše, je důležitější. Snaha kuchařky mít větší plat je proto někdy vyjádřením touhy po vyšším postavení, může představovat volání po větší důležitosti, po uznání významu její práce. Kuchařka znechucená svým nízkým platem, může být ve skutečnosti znechucená tím, že okolí považuje její práci za bezvýznamnou, že ji opomíjí. Ona nevolá primárně po vyšším platu, ale po uznání své práce. A toho lze v motivaci využít.
Příklad z praxe: Vedoucí jídelny z vesnice na Vysočině postupně zveřejnila v místních novinách krátké medailonky všech svých kuchařek, v nichž je představila: nejen jejich osobní život, ale i jejich profesní dovednosti. Okolí tak zjistilo, jak složitá je práce ve školní jídelně, co všechno vyžaduje. Medailonky a následnou reakci okolí kuchařky považovaly za uznání důležitosti své práce a byly spokojenější.
2. Dejte kuchařkám jistotu
Mít pocit jistoty patří k základním a velmi důležitým lidským potřebám. Zaměstnanci potřebují vědět, co se od nich očekává, jaká je čeká budoucnost, a to jim současný svět, který přináší spoustu změn, často neposkytuje. Takový stav je může negativně ovlivňovat, do budoucna pak vzhlíží s obavami. Nepatří k nim i některá z vašich kuchařek? Pokud ano, pokuste se ji ujistit, že nehrozí snižování stavu pracovníků nebo úvazků, že s ní i nadále počítáte jako s platným členem týmu. Vyžádejte si údaje o počtu prvňáků při zápisu nebo odhad pro další období a seznamte s nimi vaše kuchařky, ať vidí, že na nejbližší léta mají zajištěnu práci.
Nejistota navíc přináší obavy, a čím vyšší nejistota, tím nižší produktivita. Pracovník, který má obavy, se jimi v pracovní době zabývá a část času ztrácí tím, že promýšlí další postup, zjišťuje si informace apod.
Příklad z praxe: Pracovnice z jedné firmy ve Zlíně s nízkým platem, dvěma dospívajícími dcerami a nezaměstnaným manželem, s nímž se chtěla rozvést, se každodenně část pracovní doby zabývala těmito svými problémy. Protože neměla dostatek peněz, odpoledne pracovala u jiného zaměstnavatele jako uklízečka. To vše ji vysilovalo, znemožňovalo kvalitně pracovat a reagovat na mimořádné situace v jejím hlavním zaměstnání.
3. Nebýt vpředu, ani nezůstat pozadu
Člověk je stádní tvor, až na výjimky nerad ční z řady, nerad zůstává osamocen vepředu či vzadu. Taková pozice mu přináší nejistotu, obavy a toho je možné využít i při motivaci kuchařek. Lze jim například ukázat, že vývoj ve školním stravování jde jinudy, než je dosavadní praxe v naší jídelně, že právě naše jídelna zůstává stát bokem, osamocena.
A jak toho dosáhnout? Shromážděte jídelníčky jiných (ale srovnatelných) jídelen, vyznačte v nich nové trendy, nová jídla, neobvyklou skladbu pokrmů a to vše jim ukažte. Argumentujte, že je třeba jít s dobou, že je jen otázkou času, kdy ředitel nebo rodiče přijdou s požadavky na změnu stravy, a bude nutno zareagovat. Ukažte jim články na internetu: dříve se hodně psalo, jak špatně a nezdravě jídelny vaří, zmínky o UHO byly v článcích na denním pořádku. Dnes naopak média přinášejí pravidelně reportáže o tom, jak jídelny mění stravu, nabízenou dětem.
Můžete kuchařkám vysvětlit i to, že jídelníčky, které má vaše jídelna na internetu a které jsou podle vašeho názoru zastaralé, si jakýkoli novinář může prohlédnout a napsat článek, jak špatně se u vás vaří. To jistě kuchařky nechtějí.
4. Informovanost zvyšuje důvěru a jistotu
Informovanost pracovníků podporuje jejich důvěru ve vedení a jistotu. Zejména v dobách změn by pravidelné informování pracovníků mělo být samozřejmostí. Nepanuje taková situace ve školním stravování právě nyní?
Jestliže chcete po kuchařkách plnění nových úkolů, podrobně je o nich informujte. Seznamte je s tím, co po nich v novém školním roce budete chtít. Vysvětlete jim, proč k tomu dochází, a jaké by odmítnutí úkolů mohlo mít důsledky. Dejte jim čas, aby se na změny mohly připravit. Dostatkem informací navíc zvýšíte jejich jistotu.
Důležitá je i zpětná vazba. Zapojte kuchařky do interní debaty, jak nové úkoly plnit. Co si kuchařka o nových požadavcích myslí? Jaké má pocity z poprvé uvařeného pokrmu? Zeptat se na to je projevem zájmu. Kuchařka cítí, že není vedoucí lhostejná, že její osobní vklad je důležitou součástí týmového úsilí. Součástí zpětné vazby může být i ocenění, nebo kritika. Je to další cesta, jak kuchařka může získat určitou jistotu v práci, ví pak, na čem je. Nedostatek zpětné vazby může naopak její motivaci ubíjet.
5. Jak na neznámá jídla – obava ze změny
Odmítá vaše kuchařka vařit nová jídla? Zjistěte, co je důvodem. Někdy je to pouhý strach ze změny, obava, že se jídlo nepovede. Jindy je důvodem to, že děti nové jídlo ve velkém odnášejí do odpadu. Nenechte v tom vaši kuchařku samu, nenechte ji prožít hluboký pád od lákavě vypadajícího pokrmu do barelu s odpadem!
Příprava strávníků, učitelů, celé školy na změny v jídelníčku, na nová jídla je však úkolem vedoucí jídelny. Nepodceňte ji, protože neúspěch dopadne v prvé řadě na kuchařky.
Příklad z praxe: Zkušené vedoucí na začátku změn vybírají taková jídla, která mají alespoň jakousi naději na úspěch: těstoviny s omáčkou ze zeleniny, placičky z luštěnin. Některé taková jídla nejprve zkoušejí doma, na vlastních manželech. Připraví informační kampaň, poprosí učitele, aby děti s novým jídlem předem seznámili. Udělají prostě vše pro to, aby nové jídlo nebyl propadák. A když takový oběd vysloveně nepropadne, zkusí ho po čase znovu a zjišťují, zda se počet objednávek zvýšil.
6. Lidé ocení pomoc ve složitých životních situacích
Mnozí lidé si nevědí rady v určitých životních situacích, neumí jednat na úřadech, neumí si zařídit doklady, vyřešit pojištění apod. Ve školním stravování to někdy jsou pomocné kuchařky, ale nemusí to být pravidlo. Jedním z důvodů, proč pracují právě tam, je, že hledají pomoc v řešení těchto situací, nebo někoho, kdo se jich v takové situaci zastane. Jsou rády, že jim někdo poradí, zorientuje je, navrhne řešení a toho si velmi cení.
Příklad z praxe: Některé vedoucí pomáhají těmto lidem řešit prodej nemovitosti, pojistnou smlouvu, nenadálou rodinnou událost, jsou ochotny těmto lidem vyplnit potřebné formuláře, vysvětlí jim, kam a jak je doručit. Jsou případy, že vedoucí jídelny zvedne telefon a pracovníka se zastane, na příslušném úřadě zaintervenuje, ohradí se proti postupu protistrany. Někdy tuto pomoc poskytují cíleně jako určitý bonus k platu, jindy ji poskytnou zcela nezištně jako pomoc člověku v nouzi.
7. Lidé jsou lépe motivovaní, když vědí, co a jak mají dělat
Poměrně často se stává, že lidé nedělají to, co se od nich očekává, proto, že jim úkol nikdo pořádně nevysvětlil. Motivovat takového pracovníka je pak prosté: stačí mu zadání práce nebo vlastnosti produktu, který má vytvořit, znovu a pořádně vysvětlit. Nebo mu poskytnout zpětnou vazbu, ukázat mu, proč výsledek jeho práce byl dobrý, nebo špatný.
Jestliže kuchařka odmítá vaše příkazy, ignoruje vaše pokyny, nebo se k nim staví lhostejně, není to náhodou proto, že nedostala pořádné zadání, že neví, co má dělat? Když sabotuje vaši snahu snížit spotřebu soli, cukru, ví, proč o to usilujete? Je seznámena s vlivem těchto potravin na lidské zdraví, viděla výsledky spotřebních košů a jídelníčky v jídelnách, kde mají spotřebu těchto potravin nízkou?
Příklad z praxe: Řada vedoucích se při zavádění změn ve stravování nejprve snaží kuchařkám vysvětlit, proč má ke změnám dojít. Informují je, poučují, vzdělávají. Změny přinášejí nejistotu a poskytnutím informací tuto nejistotu snižujete.
8. Příklady táhnou
K motivaci podřízených velmi přispívá motivovaný vedoucí pracovník. Jestliže vedoucí jídelny chce, aby kuchařky práci vykonávaly se zápalem, kvalitně a bez ohledu na čas, musí ona sama pracovat také s nadšením, dobře a bez ohledu na čas. Jestliže vedoucí jídelny chce zavést v provozu nějaké změny, má právo změny vyžadovat u kuchařek, ale ona sama musí ty změny táhnout. Musí jít příkladem a být si vědoma, že podřízení ji neustále pozorují.
Příklad z praxe: V malé soukromé firmě bylo pravidlem, že když se objevila nová práce, činnost, vždy si ji nejprve vyzkoušel majitel. Jednak proto, aby poznal, co obnáší, aby ji mohl lépe normovat a hodnotit, ale také to byla demonstrace jeho zápalu a nadšení, příklad pro ostatní.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze