Komentovat 9. Člověka musí práce aspoň trochu bavit
Mnoho lidí pracuje pouze z povinnosti a práci považuje za nutné zlo. Motivovat takové pracovníky je obtížné. Pak jsou ovšem lidé, pro které je práce potřebou, v práci nacházejí něco, co je uspokojuje, co je baví. Motivovat takové k plnění nových nebo náročnějších pracovních povinností je jednodušší. Je třeba ovšem najít to, co jim přináší v práci uspokojení. Mohou to být vztahy na pracovišti, pracovní prostředí, reakce zákazníků (strávníků), určitý typ práce.
Zkuste tedy přemýšlet takto: co kuchařku v práci baví nejvíce, co jí práce přináší? A pokud to jde, snažte se pracovní úkol uzpůsobit tak, aby v něm vždy bylo něco, čeho si ve své práci cení.
Příklad z praxe: Ve velké školní jídelně v jednom moravském městě, kde pracovalo asi 10 lidí, byla kuchařka, která uměla velmi dobře dělat polévky. Při dělbě práce se na to pamatovalo, a pokud se to jen trochu dalo, byla tato kuchařka pověřována právě přípravou polévek. Tato práce ji bavila a spolupracovníci ji za dobré polévky oceňovali.
10. Ocenění je často motorem, proč jsme ochotni pracovat více
Jako důvod, proč lidé rádi pracují a proč jsou ochotni podat zvýšené výkony, často funguje i ocenění. V mnoha jídelnách mají strávníci možnost vyjádřit svou pochvalu či kritiku, používají se k tomu různé knihy přání a stížností, schránky se vzkazy i elektronická média. A ke každé vedoucí se občas něco donese i slovně. Je-li to pochvala, nenechte si ji pro sebe, a předejte ji kuchařce. Když budete vidět, jak se počet objednávek nových jídel pomaličku zvedá, určitě s tím seznamte kuchařku. Jestliže vám spokojená maminka přijde ocenit oběd, přiveďte ji také za vaší kuchařkou.
Příklad z praxe: V řadě škol se občas pořádá neformální setkání pracovníků (Vánoce, konec školního roku, Den učitelů). Někde jde pouze o setkání učitelů, kam provozní zaměstnanci nemají přístup. Jinde se setkávají všichni zaměstnanci školy. Ředitelka velké školy ve východních Čechách k tomu řekla: „Nerozlišuji, zda je o pedagogické nebo provozní zaměstnance, všichni jsou našimi pracovníky.“ Na téže škole bylo zvykem, že učitelky po rozdání vysvědčení šly s náručemi květin do jídelny a o květiny se rozdělily s kuchařkami. Takové chování je výrazem ocenění práce kuchařek a naplňuje potřebu kuchařek po uznání důležitosti jejich práce.
11. Společenské uznání práce
Uznání okolí vůči práci, kterou pracovník vykonal, patří k silným motivům, proč pracujeme. V naší zemi veřejné oceňování pracovníků bohužel téměř vymizelo, nebo se objevuje jen sporadicky. S tím však souvisí i postoje okolí k oceněným: neměli bychom si z nich utahovat, špičkovat, vybízet, že nás musí někam pozvat, neměli bychom jim závidět anebo zpochybňovat jejich ocenění, ale spíše jim upřímně vyjádřit úctu a poblahopřát jim.
Příklad z praxe: Na Slovensku dosud přetrvává jedna tradice, která v naší zemi téměř vymizela – při různých příležitostech a na různých setkáních pracovnic školních jídelen je pravidlem, že krajská metodička nebo vedení města ocení diplomem a drobných dárkem pár vybraných kuchařek nebo vedoucích. Je to sice jen malá náplast za nízké platy a dřinu v kuchyni, ale lépe něco nežli nic. Pro mnohé oceněné to představuje hluboký zážitek a ocenění si velmi váží.
12. Potřeba někam patřit
Pro mnoho zaměstnanců jsou vztahy a atmosféra v pracovním kolektivu velmi podstatné a motivují je. Dobrý tým, s jehož členy se pracovník rád setkává, kde vládne dobrá nálada, kde si jednotliví členové vzájemně pomohou a podrží se v případě obtíží, může v motivaci pracovníků sehrát významnou roli.
Je dobře, že některé vedoucí jídelen si toto uvědomují, své pracovní týmy se snaží cíleně budovat a usilují o pozitivní atmosféru.
Příklad z praxe: Vztahy v kolektivu posiluje účast kuchařek na přípravě společenských akcí, plesů, setkání s rodiči, jsou jídelny, kde si kuchařky společně někam vyrazí. V jídelně v Hradci Králové kuchařky čas od času společně vyrážejí domů k jedné ze svého středu, aby ji poznaly i v soukromí. Jinde používá vedoucí jídelny prostředky získané doplňkovou činností k financování společných akcí.
Podobné akce tým stmelují a posilují vědomí jeho členů, že mají někde pevné místo. Při těchto akcích se může ukázat, že pracovnice, která v kuchyni zastává to nejposlednější místo, v jiné situaci představuje vůdčí a neopomenutelnou osobnost. To může naplnit její potřebu po uznání a ocenění.
13. Zapojte do motivace pracovníka i další lidi
K tomu, aby kuchařka souhlasila se změnami v jídelníčku, je někdy nutné vyvinout silný tlak, mnohem silnější, než jakého je schopna sama vedoucí jídelny. Jestliže přichází za kuchařkou s novými náměty a požadavky a ta ji odmítá, proč do tohoto úsilí nezapojit další lidi? Na kuchařky pak bude působit nejen vedoucí, ale i rodiče či učitelé a to může být motiv, proč kuchařky své postoje mohou změnit.
Příklad z praxe: V učitelském sboru se dnes pravidelně vyskytují zastánci moderních výživových směrů. Zkuste se s nimi domluvit, aby oni prohodili slovíčko s kuchařkou, aby se (po úvodní pochvale posledního „zdravého“ jídla) zeptali, zda by se takové obědy nemohly vyskytovat v jídelníčku častěji. Podobní fandové bezmasé stravy, obilovin, těstovin, zeleniny a salátů bývají i mezi rodiči. Poproste je o spolupráci, ať svými dotazy ukazují kuchařkám, že o nová jídla je mezi strávníky zájem.
14. Touha po pozornosti
Ve školním stravování pracuje řada velmi skromných lidí, ale vyskytují se v něm i takoví, kteří projevují touhu po pozornosti, chtějí být více vidět, chtějí být důležití a upozornit na sebe. Nemusí jít vysloveně o kariéristy, v některém člověku taková potřeba nebo touha ukázat se prostě je a je možné jí využít. Máte-li takovou kuchařku ve vaší jídelně, dejte jí možnost více se podílet na tvorbě jídelního lístku, na navrhování nových jídel, může také řídit jejich zkoušení nebo navrhnout strategii, jak děti i učitele na nové a neznámé jídlo připravit. Příležitostí je i občasný zájem médií o rozhovor či pozvání k diskusi do studia.
15. Osobnostní růst je pro některé pracovníky velmi důležitý
Motivovat profesně zdatné pracovníky, kteří jsou na vrcholu kariéry, kteří jsou hmotně zabezpečení, uznávaní a v profesním životě dosáhli už téměř všeho, může být problém. Některým lze nabídnout možnosti osobnostního růstu: pověřovat je složitějšími a složitějšími úkoly, nechat je řídit změny na pracovišti. Praxe školního stravování zná řadu případů, kdy vedoucí odcházející do důchodu cíleně připravuje hlavní kuchařku na její novou roli, na to, že převezme vedení jídelny.
16. Přínos školení nemusí být jen v samotném školení
Pro některé pracovníky může být velmi motivační účast na specializovaném školení. Účastnice se nejen seznámí s novými poznatky, často je mnohem důležitější, že se setkají s kolegyněmi z jiných jídelen a vymění si zkušenosti. V případě praktických školení, kde se vaří pokrmy, je přínosem i komunikace s jinými kuchařkami. Pro další je přidanou hodnotou i vytržení z každodenního stereotypu a návštěva jiného města.
Příklad z praxe: V malé vesnické jídelně v západních Čechách pracují 2 pracovnice. U vedení si dokázaly vyjednat, že občas společně vyrazí na školení, předváděcí akci apod. Velmi se na podobné akce těší. Současně ovšem musí pomocí brigádnic nebo personálu školy zabezpečit jednoduché stravování dětí. Dokáží to zařídit. Tím i ostatní ve škole seznamují, jak složité je připravit jídlo pro pár desítek strávníků
17. Ztotožnit se s posláním školního stravování
Výborných pracovních výsledků dosahují ty vedoucí a kuchařky, které se dokáží ztotožnit s posláním školního stravování: nejen děti nakrmit, ale naučit je také zdravě se stravovat. Často to jsou ženy s velmi pozitivním vztahem k dětem. Mají určitý žebříček životních hodnot a práce ve školní jídelně na něm stojí velmi vysoko.
Není vaše kuchařka náhodou tento typ? Zkuste jí připomenout, že jen málokde se jí poštěstí, aby její práce byla v takovém souladu s životními hodnotami, které zastává. Vaří pro děti, zabezpečuje jejich zdravý vývoj, formuje základy jejich zdraví v dospělosti. Nebo naopak: nikdo ji ve školní jídelně nenutí k zatajování informací, ke lžím, k úskokům vůči zákazníkovi, jak se to na některých pracovištích v jiných oblastech děje.
Příklad z praxe: Vedoucí jídelny v malém severomoravském městečku kdysi řekla: „Pracovat ve školní jídelně je pro mě smyslem života.“ A to, že práce ve školní jídelně ji neobyčejně naplňuje, je pro ni motivem, proč neustále překonává všechny překážky, které jí práce do života staví. Jiná vedoucí vesnické jídelny uvedla: „Práce nemůže být jen o penězích, ale nemluvila bych přímo o poslání. Dětem prostě ukazujete cestu, jak se stravovat, něco je učíte a doufáte, že v tom budou dál pokračovat.“
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze