Jak motivovat zaměstnance k práci

Aktualizováno k 18. 5. 2023.

Jak to udělat, aby každý dělal, co má? Aby plnil své úkoly svědomitě, bez výhrad a včas? Jak mám přimět své kolegyně, kolegy či své podřízené k práci? Jak je motivovat, aby podávali přinejmenším stále stejný, ne-li vyšší výkon? To jsou otázky přesahující stěny školních jídelen i škol samotných.

Základní principy ovlivňující motivaci k práci

Někdo si může povzdechnout, že se ve škole rozlišují zaměstnanci do dvou kategorií, totiž na pedagogické pracovníky a na nepedagogické pracovníky, kam spadají i zaměstnanci školních jídelen. Doslova jsem slyšel názor „dvě tabulky a dva druhy zacházení“. Na druhou stranu jsem zase slyšel jiný pohled, že rozlišování pracovníků je v pořádku, a že vedení školy si skutečně cení práce školní jídelny a dokáže ji v rámci možností i ocenit, což podtrhuje názor „protože víme, že ne všude tomu tak je, tak si toho vážíme“.

Nechci nyní věnovat čas důvodům a příkladům, zda je rozlišování pedagogů a zaměstnanců jídelen dobré či není, a jak se v praxi projevuje. Spíše chci obrátit pozornost ke druhému názoru, který ukazuje na několik významných principů majících na motivaci zaměstnanců často podceňovaný vliv. Těmi principy je vzájemná důvěra (a to i mezi podřízenými a nadřízenými), a také respekt a kolegiální úcta.

Atmosféra vzájemné důvěry na pracovišti, místo, kde se projevuje úcta, respekt, a kde je poznat, že si nadřízený cení práce podřízeného, a stejně tak i mezi kolegy, to je jistě sen mnohých z nás. Jak jsem již uvedl, takovou zkušenost lze mít i ze školy! Oba názory mne zaujaly natolik, že bych se rád těmto principům věnoval detailněji. Vezmeme-li však důvěru, respekt a úctu jako základní principy našeho (i pracovního) života, významně tím přispějeme ke kultuře školy a jejímu renomé. Respekt, úcta a důvěra jsou totiž dle mého soudu základními principy motivace lidí. Je prokázáno, že výše odměny za práci sice hraje důležitou roli, ale přinejmenším stejně zásadní je i „nálada“ na pracovišti a vzájemné vztahy.

Zůstaňme tedy u zmíněných principů – respekt, důvěra a úcta – a podívejme se na to, jak je více začlenit do kontextu školní jídelny tak, aby posloužily k vyšší motivaci a lepším výkonům:

Respekt a co k němu přispívá

Respekt si obvykle budujeme dlouho. Souvisí s nastavením naší osobnosti. Jde o to, co si necháme líbit, a co už méně. Souvisí také s našimi dovednostmi, znalosti a zkušenostmi, které máme. Čím více jsme zkušení, tím obvykle zažíváme větší respekt od druhých. Čím více krizových situací jsme zvládli, čím více nepříjemných chvil či mimořádností jsme zažili, tím více nás mohou druzí respektovat. O respekt se však dá také poměrně rychle přijít, třeba v pracovním týmu jídelny, např. když někoho zvýhodňujeme před druhými a nejsme spravedliví.

K respektu naopak přispívají:

1. udržování znalostí a dovedností, vzdělávání se,
2. péče o druhé, znalost jejich potřeb a konkrétních (životních, pracovních) situací,
3. spravedlivý přístup ke všem, dodržování profesních hranic,
4. konzistence, kontinuita, stálost, jistá míra předvídatelnosti.

Důvěra aneb věřte nejen druhým, ale i sobě

Věřit v hodnoty školy (jsou-li stanoveny), dobré stravovací návyky, kvalitu stravování, ale též ve schopnosti svých podřízených či spolupracovníků či ještě lépe sám v sebe (sobě) je dobrým začátkem. Důvěra v druhé lidi a v hodnoty, které nás přesahují, dává často vyšší smysl, ačkoliv nám někdy taková víra může přinášet spíše komplikace než reálný užitek.

V této souvislosti bych zde rád připomněl McGregorovu teorii X a Y, kdy tento psycholog de facto rozlišil lidi v práci do dvou kategorií – teorie X vyjadřuje ty osoby, které musíme do práce nutit (v případě dobré práce pak je třeba finančně jej odměnit). Takoví lidé potřebují neustálý dohled a kontrolu. Proti tomu teorie Y popisuje osoby, pro něž je práce přirozenou součástí života, podobně jako třeba odpočinek nebo hra. Takoví lidé mají přirozený smysl pro odpovědnost a není třeba je nutit k ničemu, protože chtějí pracovat, práce je baví a mají z ní potěšení. Tito lidé jsou obvykle v práci tvořiví.

McGregor tím nastínil 2 možné modely, jak k lidem přistupovat. Oba modely fungují i prakticky, ačkoliv výsledek naší snahy lidi motivovat je vždy nejvíce otázkou individuálního přístupu k dané kolegyni či kolegovi. Princip důvěry však více náleží k prvkům teorie Y. Koneckonců, důvěra může z člověka původně spíše laxního a línějšího udělat člověka velmi proaktivního. Mluvíme-li někdy o (syndromu) vyhoření, důvěra naopak lidi v tomto smyslu „zapaluje“.

Důvěra také znamená věřit nejen druhým a ve druhé, ale i sobě. Teprve kdo věří sobě, nebo chcete-li v sebe, dokáže mnohé věci změnit. Američani mají dlouhodobě v oblibě heslo „yes, we can“; Tomáš Baťa říkal podobně: „Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš.“ Věříme-li tedy ve schopnosti druhých a dáme-li jim to najevo, jejich motivace se podstatně zvýší.

K důvěře přispívá:

1. sebevědomí a sebedůvěra, upřímnost (k sobě i ke druhým),
2. schopnost přijímat kritiku a ukázat se zranitelní (nedokonalí, chybující),
3. naslouchání a projevování zájmu o druhé,
4. udržovat emoce pod kontrolou,
5. dodržování slibů a termínů.

Jak projevit úctu

Projevovat úctu druhým velmi souvisí s důvěrou i respektem. Těm, kteří mají naši důvěru i respekt, velmi dobře vyjádříme i úctu. O úctě se však příliš nemluví, ani v manažerské literatuře. Nejde však o nic složitého. Původní slovo „ctíti“ (vzdávat čest) znamená mít vztah s druhým člověkem, který se projevuje dobrovolným sebeomezením v jednání vůči němu (nejen že např. pustím kolegyni do dveří nebo že zvednu, co jí spadlo, ale také že se omluvím, pokud jsem ji něčím urazil, připojím se ke gratulaci k životnímu jubileu atp.).

Projevit úctu znamená jednat ohleduplně, zdvořile, se zaměřením na (kvality) druhého. Opakem úcty je pohrdání, ponižování, drzost či bezohlednost. Jednat s druhými uctivě může být pro někoho těžko uvěřitelné, protože úcta má v sobě jistý druh půvabu a krásy. Věřte ale, že i uctivost přispívá k motivaci pracovníků.

Zde je pár tipů, jak na to:

1. děkujte, i v případě, že nemáte žádný zvláštní důvod (nic není samozřejmé),
2. chvalte úspěchy druhých, oceňujte i snahu a marné pokusy,
3. komunikujte, nemůžete-li říct nic hezkého, neříkejte nic,
4. chovejte se upřímně, nepřetvařujte se,
5. nabízejte pomoc, projevujte zájem,
6. poslouchejte, naslouchejte, učte se od druhých,
7. naučte se uctivě nesouhlasit, hádejte se s respektem.

Nyní jsme si blíže vysvětlili 3 základní principy budování motivace – respekt, důvěru a projevování úcty. Chcete-li podpořit motivaci Vašich podřízených či kolegyň a kolegů ve školní jídelně, zkuste třeba v některém z nejbližších rozhovorů, které Vás čekají, uplatit alespoň jedno doporučení z každého principu.

Naším společným tajemstvím pak bude, že daný rozhovor provedete tak, aby si ničeho daná osoba nevšimla. A pozorujte, co se bude dít. Všímejte si i drobných změn (jak jste se při rozhovoru cítili, jak na Vás druhý reagoval, zda jste lépe dosáhli svého, co bylo jinak a zda se zlepšila motivace dané osoby). Nejlépe zkuste vybraná doporučení použít vícekrát v průběhu několika dnů. A buďte upřímní.

Přeji Vám vše dobré.

Mgr. Jiří Vlček, DiS. – kouč a terapeut

Foto: Freepik.com