Jak se úspěšně bránit nátlaku šéfa

V praxi se často setkáváme se situacemi, že se vedoucí školní jídelny neumějí bránit nátlaku nadřízeného, který:

1. přidává další a další úkoly bez ohledu na obsah pracovní smlouvy,
2.  pověřuje prací, kterou nemají v náplni práce,
3.  přikazuje práci přesčas bez adekvátní odměny,
4.  stanovuje nesprávně platy (bez ohledu na předepsané platové tabulky).

Řešení takových situací není vůbec lehké, i řešení a postupy uvedené v tomto článku je nutné vždy „zasadit“ do vaší konkrétní situace v práci. Proč? Protože každý člověk (v tomto případě nadřízený) je jiný. Každá situace má určité specifika, která ovlivňují řešení.

Možné situace a jejich řešení

V první řadě je nutné si položit otázku: PROČ se váš nadřízený takto chová a reaguje takovým způsobem. Uvádím několik možností (určitě je jich víc):

1. Nadřízený neví, že (již zmíněným) jednáním způsobuje problémy. Důvodem může být neznalost problematiky, nedostatečná odborná zdatnost atd.
2. Vzhledem na vysokou kvalitu vaší práce jste pro něj „tažný kůň“, na kterého se může vždy spolehnout.
3. Dělá to naschvál, aby vás „zničil“ a abyste v důsledku tohoto chování „dobrovolně“ odešli ze zaměstnání.

Začneme situací uvedenou v bodě č. 3. V tomto případě je řešení „jednoduché“. První krok je asertivně odkomunikovat situaci, vyjádřit svoje stanovisko (na základě argumentů a faktů). Pokud se situace nezmění, máte dvě možnosti: „odejít, anebo zůstat“. Vím, že odchod ze zaměstnání je těžký, ale někdy je psychické zdraví přednější.

Situace uvedené v bodech 1 a 2 je možné řešit vhodnou komunikací, založenou na asertivitě, logice, faktech a argumentaci. Těmto nástrojům jsme se věnovali už v předchozích článcích.

Jak se naučit říkat NE

Měli bychom dokázat říct NE (kolegům, nadřízeným). Je vícero příčin, proč s tím lidé mají problém. Představte si, že máte pět roků a prosíte maminku o čokoládu. Čeho se bojíte? Že maminka řekne NE. Rodiče vychovávají svoje děti v kultuře ANO. Budeš na návštěvě u prarodičů slušná? ANO! Vrátíš se domů do osmi hodin? ANO. Nebudeš odmlouvat starým lidem? ANO. Hrozba ztráty rodičovské lásky a oblíbenosti v kolektivu způsobuje, že nejsme mentálně připraveni říkat NE a už vůbec ne našim nadřízeným pracovníkům.

V životě je jednoduše nemožné dosáhnout, aby vás měli všichni lidé rádi – dokonce ani tehdy ne, když budete pro ně dělat všechno, co budou od vás chtít.

Jak se naučit říkat NE? Vyzkoušejte tento recept.

1. Uvědomte si, že máte tento problém, tj. vyjádřit svoje NE před kolegou, nadřízeným, manželem, manželkou, vlastními dětmi.
2. Začněte řešit tuto situaci hned. Začneme lehčími situacemi:
1. kolegyně nestíhá a řekne: „Nedoneseš mi materiál ze skladu?“ Klidně a mile odpovězte: „Promiň, teď mám dost vlastní práce, nemůžu ti pomoct.“
2. přátelé vás lákají na posezení v restauraci. Jste unavená. Předtím byste se „obětovala“, seděla v restauraci, unavená a zničená. Teď mile a přátelsky odpovíte „Ne, promiňte, jsem strašně unavená.“ Dobré kamarádky to pochopí.
3. děti si neuklidily svůj pokoj. Řekněte NE. „I já jsem unavená, potřebuji si oddychnout. Nebudu uklízet místo vás.“
3. Nebojte se říct svůj názor. Donese vám číšník studenou polévku? Vraťte mu ji. Prodali vám shnilé ovoce? Vraťte ovoce a poproste o kvalitnější.
4. Pokud jste zvládli tyto tři body, naučte se metody, jak zvládnout říct NE svému nadřízenému.

Jak se bránit nátlaku v praxi?

1. Technika „PON“ (požádat o další informace, odmítnout s odůvodněním, nabídnout náhradní řešení). V praxi to vypadá takto.

P: „Pane řediteli, prosím Vás, můžu se zeptat, proč mám já zůstat dlouho v práci?“

O: „V tomto měsíci jsem zůstala déle už šestkrát, přitom moje kolegyně jen dvakrát..“

Riziko: ředitel se „chytí“ mých argumentů a řekne: „Jen dnes. Od zítřka začnu střídat zaměstnance.“

N: Nejlepší je odmítnout s odůvodněním, z pohledu ředitele. „Už šestkrát jsem byla v práci déle, kolegyně jen dvakrát. Jsem unavená a můžu sice zůstat déle, ale projeví se to v kvalitě. Navrhuji…“

„Mám zůstat déle a dělat tuto práci? Protože to není práce, kterou dělám (nemám ji v náplni práce), může se to odrazit v kvalitě (délce – nestihnu…). Navrhuji…“

2. Technika „Priority“. Úkoly od ředitele přijmu, ale potřebuji s ním promluvit o prioritách. „Pane řediteli, mám zůstat déle v práci a dělat tuto práci. V případě, že to udělám, nestihnu svou práci a ráno bude problém s …. Pokud ale řeknete, že váš úkol je důležitější, udělám ho“.

Riziko: ředitel řekne, že máte stihnout obě dvě práce. Nastává čas argumentace. Argumentovat počtem hodin, kvalitou práce, porušením bezpečnostních pravidel atd.

3. Technika „Přímé odmítnutí“. Doporučuje se především v rovnocenných vztazích. V praxi:

A. „Ne, pane řediteli, mám program, který nemůžu zrušit.“ Pozor! Nedejte se zatáhnout do vysvětlování a citového vydírání. Ředitel: „A jaký máte program? Aha, jdete do divadla? Je to výjimečná situace, nemůžete mě v tom nechat (citové vydírání). Víte co, stačí, když tu budete do 18:00 a já vás pak zavezu na tramvaj (manipulace).“

B. „Nemůžu, pane řediteli, podepsat tento dekret, protože by to bylo porušení platné směrnice. Chápu vaše stanovisko, ale pokud bych podepsala dekret, bylo by to porušení směrnice.“

Několik rad na závěr:

1. Nepodléhejte pocitu viny.
2. Připravte si dopředu logické, argumentačně podložené odpovědi.
3. Nabídněte náhradní řešení.
4. Taktizujte, ale neútočte (verbálně, vokálně, neverbálně).
5. Neodmítejte všechno. Odmítněte jen to, o čem jste přesvědčená. Ne tehdy, když jste naštvaná a nervózní.

Vím, že zavést do praxe tyto metody a změnit své myšlení (ANO na NE) není lehké. Přeji vám, abyste to zvládli. Nezapomeňte. Začnete už od zítřka.

Ing. Zdenko Knižka – lektor a konzultant v oblasti vzdělávání a rozvoje pracovníků