V Olomouci působí škola, která poskytuje základní a střední vzdělání sluchově postiženým, její součástí je i mateřská škola, internát, speciálně pedagogické centrum a sportovní areál. Stravování dětí i pedagogů zajišťuje vlastní školní jídelna, která je v areálu školy. S její vedoucí Janou Reitingerovou jsem hovořil o zvláštnostech, které jejich stravovací provoz má.
Můžete nám představit vaši jídelnu?
Jídelna je součástí SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené. Vaříme pro všechny žáky a zaměstnance školy. Připravujeme po celý týden pětkrát denně teplé i studené pokrmy pro 90 dospělých strávníků a 120 dětí. K dětským strávníkům patří i vozíčkáři, autisté a žáci s dietními omezeními, takže příprava stravy je atypická. Vozíčkářům, kteří mají potíže s trávením, připravujeme vhodnou formu šetřící diety, aplikujeme ji po domluvě s rodiči dítěte a (nebo) na základě lékařských doporučení.
Všichni vaši žáci tady odebírají celodenní stravu nebo někteří chodí jen na obědy?
Všechny děti chodí na dopolední svačiny a obědy a ty, které jsou na internátu, mají navíc snídani, odpolední svačinu, večeři a druhou večeři, to je 40-50 dětí. K tomu je ještě odpolední družina do 17 hodin, tam podáváme odpolední svačinu.
Jaké druhy diet vaříte?
Vaříme šetřící dietu pro děti, které mají problémy se žaludkem a se žlučníkem, což je paradox u takových malých dětí, ale opravdu máme ve školce i děti, které mají žlučníkovou dietu. Dále připravujeme dietu pro žáky s Crohnovou chorobou. Máme také diabetickou dietu, redukční dietu a bezlepkovou dietu. Tyto diety vaříme po 1-2 porcích. Kromě toho máme žáky alergické na různé druhy potravin, což řešíme výměnou potraviny za jinou.
Jak při tolika druzích stravy dodržujete spotřební koš?
Spotřební koš je problém asi všude, já ty diety nemám zařazené nějak speciálně. Mám ho nastavený tak, že se počítají všechny děti, které jsou na internátě, protože tam ty informace jsou nejvíc průkazné.
Děti, které chodí do školních jídelen v jiných školách na obědy, jsou pod silným vlivem rodičů, na internátech tomu tak obvykle není.
S dětmi, co jsou na internátě, je to opravdu lepší, například jí víc zeleniny i ovoce. Všeobecně sní celou večeři všechny děti, které nemají možnost utrácet. Záleží ale na výši jejich kapesného a na tom, kolik z něj utratí za sladkosti nebo jiná nezdravá jídla, která si mají možnost koupit při odpoledních vycházkách.
Jaké vidíte hlavní rozdíly mezi vaším provozem a běžnou školní jídelnou?
U nás je výhoda, že jsme malá jídelna, a můžu dělat jídla, která si ve větších jídelnách dovolit nemůžou. Například zeleninové oblohy, nebo pečeme samy moučníky, zkoušíme nové druhy potravin, nové receptury. Když děti mají nové jídlo podruhé a potřetí, tak se ho naučí jíst. Nevýhodu máme v tom, že k nám těžko dostávám kuchařky, protože máme i odpolední směny. Kuchařky často vidí jenom dopolední provoz a prázdniny, a to u nás tak nefunguje.
Organizace stravovacího provozu
Chodíte na směny, jak je máte rozdělené?
Já jsem tady, jak je potřeba, ale pracovní dobu mám od šesti do půl třetí. Jinak na ráno mám jednu kuchařku a jednu pomocnou, na odpoledne mám další kuchařku a jednu poloviční sílu na úklid. Ta poloviční síla má sluchové postižení, takže je nutné překonávat komunikační bariéry, což mnohdy není vůbec jednoduché. Odpolední kuchařka to má hodně těžké. Ranní směna chodí na 6 hodin, odpolední na 11 hodin.
Takže se v poledne potkají a pomůžou si, jsou tady čtyři.
Ano, kromě toho tady máme ještě středisko pro učně ze střední školy na Gorazdově náměstí. Ti ale chodí jenom některé dny, mají k sobě mistra, který za ně zodpovídá a zadává jim práci.
Ti učni se určitě dostávají do styku s vašimi strávníky, nemocnými, různě postiženými, s handicapy. Jak je učni přijímají?
Ze začátku je to pro ně trochu šok, zvlášť pro ty, kteří nemají zkušenosti, takoví se s tím neumí vyrovnat a neví, jak se mají chovat. Ale mají k sobě mistra, takže po dvou třech praxích je to už v pořádku. Jejich škola vyučuje i sluchově postižené, takže oni sami se s postiženými dětmi stýkají. Jejich obor byl původně pro sluchově a smyslově postižené a i dnes je v jejich třídě vždy někdo, kdo je víc handicapovaný. Odchází tam děti i z naší ZŠ a pak se mi tady objeví na praxi.
Připravujete kolem 200 obědů. Jaké máte vybavení?
Jsme celkem dobře vybavení. Tato škola vznikla před 17 lety a já jsem tehdy nastoupila do zcela nového provozu. Bylo to fajn, všechno bylo nové. Měli jsme nové konvektomaty, které měl tehdy málokdo. Dneska je situace taková, že školní jídelny jsou vybaveny líp než my, protože naše zařízení mezitím zestárlo. Ale konvektomaty mám dva a jsou bezvadné. Jinak máme takové běžné vybavení, jaké mají i ostatní školní jídelny, i když třeba nemáme tlakovou pánev.
Vaříte i pro cizí strávníky, máte doplňkovou činnost?
Cizích strávníků máme asi 10, ale většinou jsou to lidé, kteří se u nás stravují a berou si ještě druhý oběd za plnou cenu. Škola pronajímá tělocvičnu a místnost na přednášky, takže když nájemci mají zájem o stravování, tak ho zajišťujeme my.
Běžná školní jídelna o letních prázdninách zavře na několik týdnů. U vás je to jak?
Děti tady přes prázdniny nemáme, v prvním a posledním týdnu o prázdninách vaříme pro zaměstnance, kteří tady jsou, jinak se kuchyň maluje, čerpáme dovolenou. Také už asi 8 let spolupracujeme s Atletickým klubem v Olomouci, který pro postižené pořádá mezinárodní soutěže v lehké atletice nebo v orientačním běhu. Protože jsme bezbariérová škola a jsme docela blízko stadionu, zajišťujeme stravu pro vozíčkáře, kteří se těch akcí zúčastňují.
Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze