Je nutné výběrové řízení na potraviny?

Výběrové řízení na potraviny je strašák, který trápí především provozovatele větších stravovacích zařízení. V určitém směru se dotýká prakticky všech jídelen. Zákon o veřejných zakázkách je velmi komplikovaný s mnoha legislativními nejasnostmi. Pojďme si některé z nich přiblížit. Existuje magická hranice zakázky 1 mil. Kč, od které vzniká povinnost plnit velmi komplikované postupy přesně dle zákona. Především se podrobněji podívejme na některé odstavce par. 13:

(2) Předpokládanou hodnotu stanoví zadavatel v souladu s pravidly stanovenými v tomto zákoně a na základě údajů a informací o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění

Stejný či podobný předmět plnění

Nikde v zákoně se přesněji nedozvíme, co je míněno „stejným či podobným předmětem plnění“. A to je dobře. Když to nestanoví zákon, může si to stanovit provozovatel stravovacího zařízení sám. A jak? Nejlépe tak, aby své stanovisko snadno obhájil před kontrolním orgánem. Doporučuji selský rozum.

Pokud budu například kupovat auta, tak se jistě shodneme, že podobný předmět plnění budou například vykazovat prakticky všechna osobní auta kombi střední třídy – podobné tvary, podobné ceny, podobné užitné vlastnosti, vzájemně snadno zaměnitelné. Určitě ale nebude podobným předmětem plnění např. sanitní vůz určený do hor – ten bude mít úplně jiné vybavení, jinou cenu, určitě nebude zaměnitelný s ostatními vozy.

Nebo si vezměme zemědělský podnik, který plánuje nakoupit v kalendářním roce kombajn, práškovací letadlo, traktor a malou sekačku na trávu pro údržbu trávníku na ředitelství. Jistě nikoho nenapadne všechny tyto dodávky označit jako „podobný předmět plnění“, přestože se pořád jedná o zemědělské stroje. Jde o naprosto rozdílné produkty s rozdílnými vlastnostmi a způsobem použití, často s rozdílnými dodavateli.

Předmět plnění u potravin

No a jak je to u potravin? Jak je vepřové maso podobné např. rybě? Není ani podobné, ani vzájemně zaměnitelné. Na základě těchto analogických příkladů jsem přesvědčen, že ve školní jídelně není potravina jako potravina, nejde o podobný předmět plnění přinejmenším u skupin definovaných pro spotřební koš. A to právě proto, že školní jídelna je povinna spotřební koš plnit – proto je pro ni každá skupina (mléko, maso, ryby,…) zcela odlišným předmětem plnění a dle zákona tato odlišná plnění nemusí sčítat.

Ti odvážnější mohou jít ještě dál a jistě najdou řadu odborných argumentů pro to, že ani různé druhy např. vepřového masa nejsou podobné, nahraditelné a zaměnitelné. Už na základě této velmi jednoduché úvahy by se měla většina jídelen dostat s každou skupinou „podobných“ potravin pod hranici 1 mil. Kč, od které se musí plnit složitá ustanovení zákona.

A když nám toto zdůvodnění nestačí?

Podívejme se ještě na par. 13, odstavec 8:

(8) Při stanovení předpokládané hodnoty je zadavatel povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. To neplatí pro dodávky nebo služby, jejichž jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel tyto dodávky nebo služby pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb; zadavatel je však povinen vždy dodržet zásady podle § 6 odst. 1.

Zde je důležitá ta druhá tučná věta. Cena potravin je v průběhu účetního období proměnlivá a jídelna dodávky pořizuje opakovaně podle svých aktuálních potřeb. Ani jinak nemůže. Pokud jídelna vaří 2 druhy jídla, tak se teprve cca 24 hodin předem dozví, kolik má čeho objednat. Mezi ty aktuální potřeby lze jistě zahrnout i pestrost stravy. Je v bytostném zájmu dítěte, aby jídelna nakupovala každý den jiný druh vitaminového nápoje od alespoň několika výrobců – jak by nám asi chutnalo na jídelně, která by celý rok podávala nápoje od jediného výrobce jen proto, že nabídl nejnižší cenu?

Výklad Ministerstva průmyslu a obchodu

K tomuto stanovisku se přiklání i výklad zákona Ministerstva průmyslu a obchodu, kde na straně 42 v posledním odstavci uvádí potraviny jako konkrétní příklad, kdy se dodávky sčítat nemusí:

Zadavatel rovněž není povinen sčítat předpokládané hodnoty dodávek, které budou pořizovány „nahodile“ dle zcela aktuálních potřeb zadavatele, jejichž hodnota je v průběhu účetního období proměnlivá, a které nelze objektivně dopředu vůbec předvídat. Příkladem může být pořizování potravin, jízdenek či letenek, pohonných hmot nebo léků.

Ministerstvo pro místní rozvoj se shoduje s Ministerstvem průmyslu

Podobný závěr lze najít i v článku ve Zpravodaji pro školní stravování 1/2013 v článku „Dotaz k vyhlašování výběrového řízení na potraviny“. Jde o odpověď Ministerstva pro místní rozvoj na konkrétní dotaz ředitelky Zařízení školního stravování. Ředitel odboru Ing. Mgr. Radek Vršecký, Ph.D. se v závěru vyjadřuje celkem jednoznačně:

S ohledem na charakter potravin (proměnlivá cena, kazivost a s tím související nutnost opakovaných nákupů) je zadavatel oprávněn použít výjimku dle par. 13 odst. 8 věta druhá ZVZ – nakupovat potraviny dle aktuálních potřeb a hodnotu těchto jednotlivých nákupů nesčítat.

Jsou i protichůdná stanoviska

V rámci objektivity musím uvést, že se stále ještě objevují i protichůdná stanoviska se záměrem výběrová řízení na potraviny dle zákona provádět, přesvědčte se sami. Myslím však, že školní jídelna se může držet výkladu dvou ministerstev a neudělá tak chybu – výběrové řízení na potraviny dle zákona být nemusí.

Co když tlačí zřizovatel?

To je nejsložitější situace. Zřizovatel má právo určovat svým příspěvkovým organizacím nejrůznější dodatečné povinnosti nad rámec zákona. My ale zase máme právo vyjednávat. A všichni jsme voliči a mohou nám pomoci i rodiče, kteří potraviny platí. Zde lze použít následující argumenty:

– Rodiče nechtějí nízkou kvalitu stravy za nízkou cenu, zpravidla chtějí vysokou kvalitu stravy za rozumnou, přiměřenou cenu.

– Dlouhodobě nasmlouvané ceny potravin mohou být vyšší, než průběžné nakupování za běžné ceny.

– Organizace zbytečných výběrových řízení má své dodatečné náklady – a vedení se musí chovat hospodárně.

– Tvrdá soutěž může krátkodobě snížit ceny, pak ale dojde k potlačení drobné konkurence a ceny opět stoupnou – a spolu s nimi i nezaměstnanost v regionu, nestabilita dodávek, atd.

– Řadu dalších nevýhod lze najít také v předchozích třech článcích na toto téma: Výběrová řízení na potraviny (1), Výběrová řízení na potraviny (2) a Jak dál s výběrovými řízeními na potraviny.

Vyjednávání je zpravidla složitá věc, s vlastním zřizovatelem obzvlášť. Určitě je třeba být dobře připraven, znát argumenty nejen proti, ale i pro, umět je dobře porovnat. Proto se pojďme podívat i na možné přínosy rozumně prováděných výběrových řízení.

Může být někdy výběrové řízení výhodou?

Určitě ano. Představme si následující trochu idealizovaný příběh: V počítači máme aktuální stav zásob a právě jsme nanormovali na další den. V počítači vidíme soupis potravin, které je třeba objednat. Seznam dle svého uvážení upravujeme, doplňujeme o další požadavky a podmínky a jediným kliknutím odesíláme naši poptávku na elektronický nákupní portál. Přitom si můžeme sami určit, co takto objednáme, sami si můžeme pro konkrétní dodávku vymínit konkrétního dodavatele, sami se rozhodujeme, kde budeme hledat dodávku s nejnižší cenou a kde ne. Do hodiny máme několik nabídek a opět jednoduchým kliknutím vybereme nabídku pro nás nejvhodnější.

Pokud to nebude ta s nejnižší cenou, zapíšeme kratičkou poznámku, proč jsme dali přednost vyšší ceně. Vše máme pod kontrolou, výběr je hotov do jedné hodiny, práce nám zabere jen pár minut. Pokud se něco nepovede objednat elektronicky, máme ještě možnost zavolat a objednat klasickým způsobem. Nikdo a nic nás neomezuje. Menší jídelny se mohou dohodnout, spojit a obdobným postupem dělat objednávky společně a získat tak šanci na výhodnější cenu. Když zboží přijde, nemusíme dodací list opisovat do počítače – pouze zkontrolujeme ev. upravíme již automaticky přijatou elektronickou příjemku. Vše proběhne rychle, přesně, bez zbytečných chyb.

Zdá se vám to nereálné? Takové systémy již vznikají a v praxi přinášejí svým uživatelům významné výhody. Zájemci se mohou podívat na krátké video, kde zazní i praktické zkušenosti pracovníka Kolejí a menz Karlovy univerzity s provozováním takového moderního nákupního systému.

Pozor na transparentnost, rovné zacházení a nediskriminaci

Zásadu najdeme v par. 6:

(1) Zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Tyto zásady musí splnit každá jídelna i v případě zakázek malého rozsahu (do 1 mil. Kč). Zákon zásady dále neupřesňuje, takže je opět na organizaci, jak si je upraví ve svém provozním řádu. Transparentnost znamená, že jídelna postupuje podle svých jednoduchých, srozumitelných a zveřejnitelných pravidel a je schopna své korektní postupy i následně prokázat. Rovné zacházení a zákaz diskriminace znamená, že jídelna se musí chovat ke všem dodavatelům stejně (dle stejných a férových vnitřních pravidel).

Čím jde o větší jídelnu, tím je třeba na tyto zásady více dbát, protože lze očekávat více sporů s neúspěšnými dodavateli. I to může být jeden z důvodů, proč se větší jídelna sama rozhodne nějaký nákupní portál používat. Kromě vlastního zprostředkování nákupu portál zajistí i příslušnou dokumentaci všech postupů (transparentnost) a také rovný přístup ke všem dodavatelům.

Závěrem

Používejme selský rozum. Nebojme se prosazovat svůj zájem, zájem vlastní jídelny i zájem strávníků vůči všem – vůči zřizovateli, kontrolním orgánům nebo lobbistickým skupinám. Zároveň ale buďme vnímaví a otevření výhodám a novým možnostem, které nám může přinést dobře fungující moderní nákupní portál. Vždy se snažme, abychom o svých věcech, za které zodpovídáme, rozhodovali my sami.

Ing. Vladimír Bureš, Veřejná informační služba Plzeň