Malý provoz, velké nápady: Jak vypadá jídelníček, kde luštěniny nejsou strašák

Děkujeme paní vedoucí Daně Ďopanové za sdílení jídelníčku i za to, že nám na následujících řádcích přiblížila svou práci a celý tým.

Velmi si vážíme Vaší otevřenosti a ochoty ukázat výsledky své práce ostatním. Právě díky takovým příkladům se daří posouvat úroveň školního stravování dál. Děkujeme.

Něco o nás…

Jsem vedoucí školní jídelny při Základní škole a mateřské škole Petrohrad v Ústeckém kraji. Jsme malý provoz – vaříme přibližně pro 20 dětí v mateřské škole, 20 dětí v základní škole a zaměstnance školy. Celkem tedy kolem čtyřiceti obědů denně.

Tým tvoří hlavní kuchařka, pomocná kuchařka a já jako vedoucí, která zajišťuje administrativu, plnění spotřebního koše, objednávky i celkovou organizaci provozu. Jsme tři. A myslím, že právě v tom je naše síla – známe každé dítě, víme, kdo co nejí, kdo si rád přidá, kdo se bojí ochutnat a kdo je první u výdejního okénka.

Možná právě malý počet strávníků nám dovoluje více si s jídlem hrát. Ale sama dobře vím, že to samo o sobě nestačí. Musí se chtít. A hlavně – musí vás to bavit. Jinak ani deset dětí nezachrání kvalitu.

Školíme se pravidelně a zapojujeme se do soutěží

Pravidelně se školíme, sledujeme moderní trendy ve společném stravování, jezdíme na odborné akce a inspirujeme se, kde se dá. V minulosti jsme se zapojovaly i do soutěží ve školním stravování a téměř vždy jsme se umístily mezi prvními třemi. Nešlo nám jen o umístění. Šlo o zkušenost, možnost vidět práci ostatních zblízka a odvézt si inspiraci zpět do naší malé kuchyně.

V rámci svého profesního rozvoje jsem si doplnila odborné vzdělání v oblasti výživy a složila státní zkoušku z oboru Výživová poradkyně. Vnímám to jako důležitý krok k tomu, aby naše práce nestála jen na zkušenosti, ale i na odborném porozumění.

Naše kuchyně a přístup k výživě

Kuchyň máme přizpůsobenou menšímu provozu – konvektomat, dvouplotýnkový indukční vařič, elektrický sporák, profesionální myčka Silanos, robot Alba a další drobné spotřebiče. Není to velká moderní centrální kuchyně. Ale je to místo, kde se vaří poctivě.

Nepoužíváme polotovary, umělá dochucovadla ani sladidla. Zahušťujeme i celozrnnými moukami – špaldovou, žitnou, ovesnou či pšeničnou. Pitný režim máme bez přidaného cukru, nápoje ochucujeme pouze ovocem, zeleninou a bylinkami.

Luštěniny zařazujeme každý týden – jednou jako hlavní chod, podruhé do polévky. Děti v mateřské škole je mají i ve svačinkách. Vždy v jiné podobě, aby si postupně zvykaly. Stejně tak pravidelně podáváme ryby. Zvýšily jsme podíl zeleniny i ovoce. Pseudoobiloviny u nás nejsou novinkou – pohanka je běžnou přílohou, z bulguru připravujeme rizoto nebo jej kombinujeme s rýží, z jáhel a pohanky vaříme kaše k přesnídávkám.

Snažíme se skloubit všechny normativy s realitou dětských chutí

Nový spotřební koš je pro nás opravdu velké a zároveň citlivé téma. Nebereme ho jako překážku, ale bezpochyby jako výzvu. Přesvědčit děti, aby jedly i to, co přirozeně nemají rády, je někdy velmi složité. A ano – někdy s tím skutečně bojujeme.

Snažíme se skloubit všechny normativy s realitou dětských chutí. To není jen práce s čísly, ale každodenní práce s návyky. Jsou dny, kdy máme více zbytků, než jsme byly zvyklé, a přiznám se, že mě to někdy vede k zamyšlení, zda nový systém netlačí příliš na pilu. Na druhou stranu jsou i dny, kdy vidíme, že změny dávají smysl a velké většině dětí chutná. A právě tyto momenty nám dodávají energii pokračovat dál.

V našem provozu nemáme možnost výběru z více jídel. Vaříme jedno jídlo pro všechny. A právě to považuji za velkou zodpovědnost školního stravování. Doma mají děti možnost volby. Ve škole tu možnost nemají – a o to víc záleží na tom, jak citlivě k sestavování jídelníčku přistupujeme. Každé jídlo tak musí obstát nejen z hlediska výživy, ale i chuti.

Edukace pro děti

Aby děti lépe pochopily, proč některé potraviny na talíři mají své místo, představily jsme jim spotřební koš jako „školu pro bříško“. Vysvětlily jsme jim, že do školy nechodí jen jejich hlava, ale i jejich bříško, které se učí, jak být silné, zdravé a plné energie.

Velkou radost nám dělá i kroužek vaření, který vede paní učitelka Eva. Já jí pomáhám s přípravou témat, nápadů a receptů. Společně dětem ukazujeme, že použít do jídla kvalitní a nutričně hodnotné suroviny není žádná věda. Připravujeme například domácí crumble s ovocem do jogurtu, pracujeme s luštěninami a méně tradičními obilovinami. Když si děti jídlo připraví samy, přijmou ho úplně jinak.

Během roku připravujeme občerstvení i na další školní akce a snažíme se být přirozenou součástí života školy.

Školní jídelna není jen výdej obědů

Moc bych si přála, aby školní stravování zůstalo místem, kde nejde jen o procenta a normativy, ale o skutečný vztah dětí k jídlu. Vaříme tak nejlépe, jak umíme – poctivě, s respektem k výživovým pravidlům, která jsou nám jasně daná. Ta pravidla respektujeme a dodržujeme, protože víme, že mají svůj smysl.

Zároveň si ale člověk někdy uvědomí, že kdyby bylo možné pracovat s větší volností, šlo by některé věci možná ještě přirozeněji a snadněji. Realita školního stravování je však postavená na daných normách – a my se v jejich rámci snažíme dělat maximum.

Protože školní jídelna není jen výdej obědů. Je to každodenní práce s návyky, chutěmi a budoucím zdravím dětí.

Vaříme s vědomím, že možná ne vždy uvidí na talíři to, co milují nejvíc. Ale vaříme s láskou, odpovědností a přesvědčením, že děláme maximum pro jejich zdraví i budoucnost.

Chcete na našich stránkách představit i svůj jídelníček?
Napište nám na redakce@jidelny.cz a přidejte se ke komunitě, která sdílí zkušenosti, inspiruje ostatní a posouvá školní stravování dál.