Komentovat Často poukazujete na to, jak špatný je mediální obraz školního stravování, kolik negativně zabarvených článků o školních jídelnách se objevuje, jak se v nich neustále vzpomíná na údajné hororové zážitky z dětství. Ne všechny články a reportáže jsou ale negativní.
Najdeme i řadu pozitivních článků
Znám ředitelku velké školní jídelny, která se v médiích objevuje často (což jí můžete vytknout), a pro novináře jsou její informace a zkušenosti velmi přitažlivé. Nikdy si je netroufnou zkreslit či upravit k obrazu svému, protože vědí, že příště by s nimi vyběhla. Články a videa, v nichž se zmíněná jídelna objevuje, představují školní stravování vždy jako vítěze, jako místo pozitivních hodnot, kde se dějí zajímavé věci, a vydatně tak zvyšují renomé školního stravování.
Jsou ale i další vedoucí jídelen, které odvádějí skvěle svou práci a novinářům dokáží nabídnout spoustu znalostí a zkušeností vhodných pro uplatnění v médiích. Čas od času přivítají redaktora na svém pracovišti, pohovoří s ním, nebo mu do telefonu nadiktují pár neotřelých informací, někdy dokonce najdou odvahu si stoupnout před kameru a říct tam několik vět.
Spolupráce s médii má své klady i rizika
Před lety jsem navštívil jednu školní jídelnu na Vysočině, kde mi její vedoucí řekla, že do místního zpravodaje protlačila krátké medailonky svých kuchařek. Bylo to riziko. Čtenáři se těm prostým ženám mohli začít smát. A výsledek? Místní obyvatelé se prý začali o jídelně vyjadřovat mnohem uznaleji a kuchařky získaly sebevědomí.
Je pravda, že někteří novináři dokáží dodané informace zkreslit, vytrhnout je z kontextu, ale cesta vpřed je vždy lemována neúspěchy. Víte dobře, že k vynikajícímu, chutnému a na pohled atraktivnímu pokrmu se musíte propracovat přes obědy nepovedené a připálené. Podobné je to s informacemi o školním stravování v médiích. Kdo to nezkusí, nemůže uspět.
Mezi vedoucími jídelen jsou ale i takové, které se kontaktu s novináři vysloveně brání. Je to velká škoda, protože kdyby každá jídelna protlačila do internetových článků něco malého a dobrého o tom, co dělá, bylo by povědomí o školním stravování mnohem lepší. Mám takový velký sen, že každá jídelna jednou za rok zveřejní v místních novinách krátký, ale poutavý článek o své činnosti. To by byla mediální masáž čtenářů!
Je třeba umět nejen vařit, ale i komunikovat
S odmítáním spolupráce jídelen s médii má zkušenosti i naše redakce, která nemá v úmyslu zkreslovat dodané informace. Nikdy jí nejde o bulvární témata a má vždy zájem na objektivním a vyváženém zpravodajství. Jeden příklad za všechny: na konci prázdnin proběhla soutěž Nejlepší kuchař/kuchařka ve společném stravování. Pracovnice jídelen, které v jednotlivých kategoriích zvítězily, nepochybně umějí, odvádí skvělou práci a jejich zkušenosti by byly velmi cenné pro další jídelny v naší zemi. S paní vedoucí jednoho vítězného týmu jsme připravili rozhovor, souhlasila s ním, a když byl téměř hotový, odmítla ho autorizovat a nesouhlasila s jeho zveřejněním. Vařit tam tedy dokážou velmi dobře, ale jednat s ostatními moc ne.
Kdo nekomunikuje, je podezřelý
Jsou i další vedoucí, které portálu Jídelny.cz odmítají poskytnout dokonce i jednoduché informace. Např. jaké máte zkušenosti s nákupem toho a toho výrobku, jak moc vám učitelé mluví do vaší práce, co jste sledovali zveřejněním neobvyklého dokumentu na vašich internetových stránkách. Vymlouvají se na kdeco nebo doporučují kontaktovat pana ředitele, který přitom o požadované věci ví jen velmi málo. Nebo mlčí a na maily neodpovídají. Novinář, který se školním stravováním přijde do styku jen občas, tak získává dojem, že ve školních jídelnách pracují divní nekomunikativní lidé, kteří odmítají nabídky ke spolupráci. Logicky ho napadne otázka: jakpak tam asi vaří? A už má negativní téma pro článek.
Jak vyzrát na novináře
Jak tedy na to, aby média sdělila čtenářům to, co vy chcete, aby nezkreslila vaše informace a aby školní stravování představila v pozitivním duchu?
- Nemá smysl hned na začátku peskovat novináře za otázky, v nichž se projevuje jeho neznalost. Z vlastní zkušeností vím, že takových otázek bývá většina.
- Zkusme takové otázky rozvést a upřesnit a vlídně nabídněme další informace. Nestěžujme si, nekritizujme, informujme pozitivně, protistrana musí cítit, že máme rádi svou práci, že školní jídelna je místo, kde se dobře žije a jí.
- Musíme mít připraveny informace, které bez velké přípravy můžeme poskytnout. Co zajímavého vaše jídelna dělá? Máte třeba nějaký neobvyklý recept? Volá-li vám novinářka-žena, je velmi pravděpodobné, že na recept se chytí.
- Trvejte na autorizaci rozhovoru, nebo dejte jasně najevo, že pokud novinář nezveřejní korektní informaci, může jít příště jinam.
Jedna mediálně zkušená vedoucí jídelny nabízí další návod: odpoví na položenou otázku, v závěru nenápadně odbočí jinam a začne novináře informovat o něčem velmi zajímavém a netradičním. Neobvyklá témata mají novináři rádi, obvykle se chytí a následující rozhovor už řídí paní vedoucí, zatímco novinář užasle naslouchá a píše si poznámky. A věřte, že je použije.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
Diskuze