Pracovní doba, přestávky a nárok na odpočinek v jídelnách

Ve volném cyklu článku k pracovně právní problematice si dnes můžete přečíst o pracovní době, přestávkách na práci, nepřetržitém odpočinku mezi směnami i přes víkend a o překážkách v práci na straně zaměstnance. Všechny tyto situace řeší Zákoník práce (dále jen ZP).

Pracovní doba

Stanovením pracovní doby se zabývá § 78-84. Délka pracovní směny může být různá, záleží na dohodě se zaměstnavatelem a na pracovní smlouvě. Nesmí však být delší než 12 hodin, jde však o počet hodin čisté směny, tzn. do doby 12 hodiny se nezapočítávají přestávky. Výjimky umožňující delší pracovní dobu jsou zákonem stanoveny např. pro hasiče, údržbu pozemních komunikací a řidiče. Zaměstnavatel je povinen sestavit písemný rozvrh pracovní doby včetně začátku a konce směn a seznámit vás s ním nejpozději 14 dnů předem.

V době zahájení pracovní směny musíte již být na pracovišti, připraveni k zahájení práce, není to tedy čas příchodu do práce. Zaměstnavatel má právo vám interním předpisem nařídit příchod na pracoviště 5,10 i 15 minut předem, abyste se měli možnost na zahájení směny připravit.

Práce mezi 22. a 6 hodinou se považuje za práci v noci (§ 94 ZP). Jestliže tedy vaše pracovní směna začíná dříve než v 6 hodin nebo končí po 22. hodině, jedná se již o noční práci, za níž vám náleží příplatek. Avšak pokud nepracujete v noci déle než 3 hodiny, nemáte nárok na různá další zvýhodnění, která zaměstnavatel pracujícím v noci poskytuje (občerstvení, vyšetření lékařem apod.)

Nařídit práci přesčas (§ 93 ZP) je možné jen z vážných provozních důvodů, tedy ne třeba pokud se šetří na pracovních silách a najímají v menším rozsahu, než vyžadují potřeby zaměstnavatele, a výpadek se dohání tím, že jsou zaměstnanci nuceni pracovat přesčas nad zákonem připouštěnou míru.

Nařízená práce přesčas (přikázaná zaměstnavatelem bez souhlasu zaměstnance) má své zákonné limity. V týdnu nesmí činit více než osm hodin a v kalendářním roce více než 150 hodin.

Přestávka na práci

V průběhu pracovní směny vám je zaměstnavatel povinen poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech (§ 88 ZP). Musí se tak stát nejdéle po 6 hodinách práce, podle dohody to však může být již po kratší době. Přestávka musí trvat nejméně 30 minut, nezapočítává se do pracovní doby a nesmí být poskytnuta na jejím začátku nebo konci. Během přestávky nemusíte být na pracovišti, můžete se z něho vzdálit. Stravování v průběhu přestávky je vám zaměstnavatel povinen umožnit, nikoli zajistit nebo dokonce na něho přispívat. To vše je věcí vaší dohody s ním.

Přestávka na práci může být rozdělena do více časových úseků, ale v takovém případě jeden z nich musí být v délce min. 15 minut. Zákon sice nevymezuje, kolik minut mají činit ostatní části přestávky, ovšem zaměstnavatel nesmí zneužít svého práva a dělit přestávku na jídlo a oddech na drobné úseky, které nepostačují k naplnění jejího cíle.

V případě, že určité práce nemohou být z určitých důvodů přerušeny, musí vám být i bez přerušení práce umožněna přiměřená doba na oddech a jídlo. Tento čas se pak započítává do pracovní doby.

Máte-li v jídelně práci mladistvé pracovníky do 18 let (učně na praxi), musí mít přestávku vždy nejdéle po 4,5 hodinách práce.

Neposkytnutí přestávky v práci je správním deliktem podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

Přestávka na práci u více kratších úvazků v jednom dni

Ve školních jídelnách je mnoho případů, kdy pracovnice má dva úvazky u dvou různých zaměstnavatelů. Například: pracovní doba 6:30 – 10:30 v jedné jídelně a 11:00-15:00 v druhé jídelně u jiného zaměstnavatele.

V takovém případě není ani jeden ze zaměstnavatelů povinen vám přestávku v práci umožnit. Ani u jednoho nesplňujete podmínky nepřetržité práce v délce přes 6 hodin. Na oba pracovní poměry se přitom hledí stejně, takže nemůže být např. ten, u něhož začínáte později, znevýhodněn oproti tomu rannímu tím, že vám poskytne jakoby „za něj“ přestávku. Přestávku vám však mohou zaměstnavatelé poskytnout dobrovolně, na základě své vůle. Pouze na to nemáte nárok ze zákona.

Jestliže má pracovník zkrácenou pracovní dobu, např. pracuje 6,5 hodiny denně, má nárok na 30 minutovou přestávku jako ostatní, přestávka se mu nekrátí.

Nárok na odpočinek po práci

Obvykle platí, že mezi dvěma směnami musíte mít odpočinek 12 hodin (§ 90 ZP). V určitých odvětvích (a patří mezi ně i veřejné stravování) však může být odpočinek pracovníkům zkrácen až na 8 hodin Podmínkou je, že pracovník je zletilý a následující odpočinek mu bude o dobu zkrácení prodloužen. Jestliže tedy v jídelně končíte nějakou akci pro veřejnost spojenou s přípravou jídla ve 23 hodin, můžete druhý den bez problémů začít v 6 hodin pracovat.

Podobně jako máte nárok na odpočinek mezi dvěma směnami, máte nárok i na delší odpočinek během pracovního týdne (§ 92 ZP) Jeho délka musí být min. 35 hodin, u mladistvých min. 48 hodin. Z toho pravidla mohou být výjimky, ale ty se netýkají jídelen, spíše nepřetržitých výrobních procesů, zemědělství apod. S tímto ustanovením se jídelny mohou setkat zejména tehdy, jestliže v sobotu pořádají oslavu, svatbu apod., která končí po 19. hodině. Pracovníci, kteří tuto akci zajišťují a v pondělí nastupují v 6 hodin na směnu, nesplní podmínku odpočinku v délce 35 hodin. Zaměstnavatel také nemá povinnost určit dobu odpočinku během pracovního týdne na víkend, ovšem v rámci zásady rovného zacházení by takto nemohl postupovat např. pouze u jednoho zaměstnance.

Překážky v práci na straně zaměstnance

V určitých situacích musí zaměstnavatel tolerovat vaši nepřítomnost na pracovišti. Jde zejména o důležité osobní překážky: pracovní neschopnost zaměstnance, jeho pobyt v lázních, nemocnici, mateřská a rodičovská, karantény, ošetřování člena rodiny, ošetřování dítěte do 10 let nebo i jiného člena rodiny. Mezi další osobní překážky patří: vyšetření u lékaře, pokud ho nelze vykonat mimo pracovní dobu, zpoždění dopravního prostředku, znemožnění cesty do zaměstnání (např. sněhové kalamity), svatba, účast na pohřbu rodinného příslušníka, stěhování či hledání nového zaměstnání u zaměstnance ve výpovědní lhůtě. Pravidla pro uplatňování těchto výjimek jsou popsána v § 191 ZP a následujících.

Časté nejasnosti jsou, když pracovník absolvuje lékařské vyšetření v jiném městě než je jeho pracoviště. Je závislý na autobusovém spojení mezi městy, čekací době u lékaře apod. V takovém případě se zaměstnanci sice poskytne volno na nezbytně nutnou dobu, ovšem náhrada mzdy mu přísluší jen za dobu, kterou by mu trvalo vyšetření u lékaře nejbližšího pracovišti.

V práci pracovnic jídelen se také se mohou vyskytnout překážky z důvodu obecného zájmu: výkon veřejné funkce, občanské povinnosti (např. svědectví u soudu) nebo další důvody v obecném zájmu (působení u volební komise, v odborovém orgánu, při odborové činnosti, na táborech pro děti a mládež, komisař při sčítání lidu, dobrovolný pracovník Červeného kříže, příprava organizovaných tělovýchovných, kulturních akcí apod.). Tyto situace jsou upraveny v § 200-203 ZP.

Jestliže vám ve výkonu práce brání některé z těchto překážek, je zaměstnavatel povinen vás uvolnit, omluvit vaši nepřítomnost v práci. Při některých z těchto případů vám pak i musí poskytnout náhradu platu nebo mzdy.

Školení a zvyšování kvalifikace

Jestliže se účastníte školení, které je v souladu s potřebami zaměstnavatele, nebo je nezbytné pro řádný výkon vaší práce, nebo jím získáváte předpoklady stanovené předpisy, i toto je překážka v práci na straně zaměstnance a přísluší vám náhrada mzdy (§ 205 ZP) Pokud si zvyšujete kvalifikaci, např. studiem VŠ, pak je to považováno za překážku v práci jen tehdy, je-li budoucí vaše kvalifikace v souladu s potřebami zaměstnavatele. Obvykle však zaměstnavatelé v takovém případě trvají na uzavření smlouvy, v níž se zaváží vám studijní volno poskytovat a proplácet, ovšem pouze za podmínky, že u něj budete po dokončení studia ještě několik let pracovat.

Ing. Pavel Ludvík, vedoucí redakce portálu Jídelny.cz, s přispěním Mgr. et Mgr. Moniky Horákové