Právo a školní jídelny

Vedoucí jídelen jsou ve velmi častém kontaktu s lidmi: nejen s podřízenými, ale především se zákazníky-strávníky a v případě školních jídelen také s rodiči zákazníků. V neposlední řadě také jednají s pracovníky dodavatelů, kontrolních orgánů, zřizovatelských subjektů a se svými nadřízenými. Při těchto jednáních je potřeba umět nejen dobře a lidsky vyjednávat. Je vždy užitečné, zejména jde-li o spor, se vyznat se v základech práva a umět svou argumentaci dobře právně podložit.

Následující text vychází z nejasností, které se objevily ve vašich dotazech směrovaných redakci portálu Jídelny.cz nebo zapsaných do diskusí, a na příkladech ze školního stravování podává výklad k základním principům právního řádu ČR.

Právní řád ČR

Právní řád ČR se skládá z právních předpisů, které jsou obsaženy ve Sbírce zákonů a ve Věstnících právních předpisů jednotlivých krajů. Právní řád je závazný pro všechny občany, firmy a organizace působící v ČR, dokonce i pro cizince na našem území.

Příklad: Autoři příspěvků v diskusi portálu Jídelny.cz a dotazů přicházejících do redakce portálu se někdy domnívají, že existují právní předpisy, které jsou určeny pouze pro školní jídelny, nebo pouze pro školství, nebo pouze pro nepedagogické pracovníky školství. Není tomu tak. Např. zákoník práce platí pro všechny, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, a je lhostejno, zda pracují ve školní jídelně nebo v hutích. Nebo zákon o DPH: je závazný pro všechny plátce DPH a je jedno, zda je to škola nebo huť.

Právní předpisy mají různou právní sílu a k jejich vydání jsou zmocněny jen určité instituce. Platí princip, že předpisy vyšší úrovně nemohou být měněny předpisy nižší úrovně.

Zákony

Nejvyšší postavení má Ústava, Listina základních práva a svobod a ústavní zákony. Dále sem patří běžné zákony, příp. zákonná opatření Senátu. Jednotlivé zákony nesmí odporovat Ústavě, Listině základních práv a svobod ani ústavním zákonům.

Zákony vždy musí schválit parlament, a tudíž příprava nebo změna zákonů je poměrně složitá a časově náročná. Změnit zákon nemůže ani prezident, ani ministerstvo, tím méně nějaká zájmová nebo profesní organizace. Mohou jen navrhnout změny, ale konečné slovo má vždy parlament.

Příklad: Zákon, který se úzce dotýká školních jídelen a který by měl být snadno dostupný v každé školní jídelně, je školský zákon č. 561/2004  nebo zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000.

Příklad: Občas čteme v novinách, že prezident nebo nějaká jiná osobnost se domnívá, že nějaký právní předpis porušuje Ústavu. Je to pak konkrétní případ, kdy zákonodárci přijali předpis, který je v rozporu s Ústavou. Takový předpis nebo jeho část je možné zrušit rozhodnutím Ústavního soudu.

Příklad: Ústavní soud zrušil část změn v zákoně o stavebním spoření, zrušil povinnou veřejnou službu pro nezaměstnané apod.

Vyhlášky

Další skupinou právních předpisů jsou podzákonné právní předpisy. Patří k nim zejména vyhlášky, které uvádějí technické podrobnosti k zákonům, k tomu, jak se zákony v praxi realizují. Vyhlášky jsou vždy vázány na určitý zákon a vydávají je obvykle ministerstva, do jejichž kompetence zákon spadá.

Příklad: Zmiňovaný školský zákon má několik desítek vyhlášek, mezi nimiž figuruje i vyhláška o školním stravování, která obsahuje detailní pokyny pro provoz školní jídelny. Zákon o ochraně veřejného zdraví má rovněž několik desítek vyhlášek a mezi nimi je i vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby č. 137/2004.

Vyhlášky poskytují návod k vykonávání jednotlivých ustanovení příslušného zákona, zpřesňují je, bývají podrobnější než zákon. Zároveň platí, že vyhláška nesmí zákonu odporovat a musí se týkat skutečně jen tohoto zákona.

Příklad: Z toho důvodu nelze například vydat vyhlášku pro školní jídelny, která by shrnovala pokyny k cenám obědů, spotřebnímu koši a provozní hygieně (jak některé z vás požadují). Týkala by se totiž více zákonů v gesci různých ministerstev.

Schvalování vyhlášek nemusí procházet parlamentem a kanceláří prezidenta, vytvářejí je ministerstva, často na základě impulsu od občanů, institucí. Příslušným úředníkům je třeba jen poslat návrh úpravy, dobře ho doložit a přesvědčit je, že změna je potřebná. Návrh pak posuzují různé odbory ministerstva, dává se k připomínkovému řízení, často se k němu musí vyjádřit i jiná ministerstva nebo odborníci z praxe. Výsledek posuzují právníci a pak je vyhláška zveřejněna ve Sbírce zákonů.

Příklad: Novelizace vyhlášky o školním stravování z roku 2012 byla vyvolaná různými impulsy, z nichž jeden se týkal např. toho, jak je definován oběd, zda je to jen hlavní jídlo, nebo zda oběd musí obsahovat i polévku a nápoj. MŠMT sestavilo novelu vyhlášky. Ta byla rozeslaná k připomínkovému řízení (mj. Ministerstvu zdravotnictví nebo ke krajským metodičkám). Všechny tyto subjekty vznesly připomínky, některé MŠMT akceptovalo, jiné ne. Akceptaci připomínek nelze přitom nijak vynutit, je pouze na příslušném ministerstvu, zda je přijme nebo ne.

Další podzákonné právní předpisy

Podzákonné právní předpisy však může vydávat i vláda (vládní nařízení, vládní vyhlášky), kraj nebo obec (nařízení nebo obecně závazná vyhláška).

Příklad: Školní jídelny často používají nařízení vlády č. 222/2010 (Katalog prací), které popisuje náplň činnosti jednotlivých profesí.

Novelizace právních předpisů

Každý právní předpis je potřeba čas od času upravit, zpřesnit. V takovém případě se většinou nevydává opravené znění předpisu, nýbrž jeho novela. Ta obsahuje pouze soupis změn v dosavadním znění. Novela nebývá zveřejněna ve formě nějaké technické opravy, ale opět ve formě zákona nebo vyhlášky.
Příklad: Platná vyhláška 107/2005 o školním stravování pochází z roku 2005. V roce 2012 byla novelizována vyhláškou 463/2011.

Mnohé zákony a vyhlášky byly novelizovány mnohokrát: používat pak původní znění a k němu seznam novel je nepraktické, proto je lépe mít k dispozici aktuální úplné znění zákona. Tato znění zveřejňuje i portál Jídelny.cz. Množství novel samozřejmě snižuje kvalitu zákona.

Příklad: Extrémem v počtu novelizací je živnostenský zákon, který se dotýká každé jídelny zejména v okamžiku, kdy začne prodávat obědy strávníkům z jiných firem. Tento zákon byl přijat v roce 1992 a má již asi 150 novel, byl tedy již 150x změněn. Podobným rekordmanem byl starší Zákoník práce z roku 1960. Ten však byl v roce 2006 nahrazen zcela novou verzí. I ta však byla od té doby již několikrát zásadně změněna a další změny se chystají. Rovněž i poměrně nový školský zákon má v roce 2012 již asi tři desítky novel.

Zákon může být novelizován i zcela jiným nesouvisejícím zákonem, podobně vyhláška může být novelizována jinou vyhláškou. A také zákon může novelizovat vyhlášku. Vždy platí, že právní předpis vyšší úrovně (zákon) nemůže být měněn předpisem nižší úrovně (vyhláškou).

Jestliže právní předpis (novela) mění jiné předpisy, pak na svém konci obsahuje seznam těchto novelizovaných předpisů.

Schválení, zveřejnění a účinnost

Každý zákonný právní předpis a vyhláška ministerstva musí být zveřejněn ve Sbírce zákonů. V den zveřejnění však předpis nezačíná hned platit. K tomu slouží datum účinnosti, které je v každém zákonu, vyhlášce nebo nařízení uvedeno. V ideálním případě je předpis zveřejněn v určitém předstihu před datem účinnosti, aby si ho všichni mohli přečíst a na změny se připravit

Příklad: Na konci roku bývá někdy potíž v tom, že mnoho předpisů vychází ve Sbírce až 30. nebo 31.12. a začínají přitom platit již 1. ledna. To byl i případ přelomu let 2012 a 2013. Jsou však bohužel i případy, kdy právní předpis začne platit a teprve pak je zveřejněn ve Sbírce zákonů. Takovým příkladem byla v roce 2005 vyhláška o školním stravování, která byla zveřejněna několik dnů poté, co začala platit.

Příklad: Od roku 2014 budeme mít nový občanský zákoník. Jeho znění už je schváleno a bylo publikováno, je tedy platný. Ale protože jde o zásadní změnu právní úpravy pro každého z nás, byla jeho účinnost posunuta až na rok 2014.

Rozlišujte datum schválení, datum zveřejnění (označováno i jako datum platnosti) a datum účinnosti právního předpisu. Platný právní předpis není totéž, co účinný právní předpis. Řídit se musíme pouze účinným právním předpisem.

Příklad: Jestliže v televizi hlásí, že poslanci schválili určitý zákon, nikdy nezačne platit druhý den. Je potřeba se zajímat, kdy se tak stane, jaké je datum účinnosti. To média často neuvádějí.

Tvorba nových předpisů

Proces tvorby nových předpisů je velmi složitý. Je třeba posbírat určité impulsy k vytvoření nebo změně předpisu, vytvořit určitý záměr, sestavit pracovní znění, to musí projít připomínkovým řízením, pak je třeba připomínky zpracovat, vše se často znovu posuzuje, právníci dohlížejí nejen na obsah předpisu, ale i na jeho formu. V podstatě kdykoli se předpis může v tomto kolečku vrátit zpět. V případě zákonů musí vše projít oběma komorami parlamentu, kde se navíc uplatňují různé stranické zájmy, a prezidentskou kanceláří.

Média s oblibou přinášejí bombastické zprávy typu „Dolní komora schválila ten a ten zákon.“ Již však neuvádějí, že zákon musí projít mnoha dalšími projednáními, jeho text se ještě může změnit, prezident ho nemusí podepsat, a že jeho přijetí a zveřejnění ve Sbírce zákonů je nejasné. Zkušená vedoucí jídelny by neměla těmto informacím podléhat, zprávy typu „V rádiu říkali, že…“ ignoruje a trpělivě čeká na zveřejnění předpisu ve Sbírce zákonů a na jeho účinnost.

Příklad: Po přijetí a publikaci trestního zákoníku (tedy poté, co trestní zákoník začal platit), byla stanovena trestní odpovědnost osob na 14 let. Kvůli protestům veřejnosti však byla věková hranice ještě před účinností trestního zákoníku jeho novelou posunuta na 15 let. Když se tedy zákoník stal účinným, nebylo to v původním platném znění. V novinách však byla větší pozornost věnována původní verzi a pozdější změnu (na 15 let) mnoho lidí nezaregistrovalo.

Ing. Pavel Ludvík, vedoucí redakce portálu Jídelny.cz, s přispěním Mgr. et Mgr. Moniky Horákové