Přeskočit na obsah

Prodej stravovacích karet

Jedna z atraktivních přednášek podzimních Krajských konferencí se dotýkala prodeje stravovacích karet. Může je jídelna prodávat nebo ne? Lze je dát strávníkům zdarma? Je nějaká opora v legislativě? Jak při tom jednat s rodiči nebo kontrolními orgány? Přinášíme vám stručný záznam této přednášky.

Autor: Vladimír Bureš

Může jídelna nutit strávníky k nákupu stravovacích karet (nebo čehokoli jiného)?

Státní instituce mohou dělat jen to, co je zákonem povoleno (zásada legální licence).


Kde je opora pro stanovení podmínky mít stravovací kartu?

Školský zákon §121
(2) Ministerstvo stanoví v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví prováděcím právním předpisem podrobnější podmínky organizace školního stravování, provozu zařízení školního stravování a rozsahu poskytovaných služeb, dále výživové normy podle věkových skupin strávníků a rozpětí finančních normativů na nákup potravin.

Vyhláška o školním stravování §2
Organizace školního stravování
(3) Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení zajistí pro své strávníky podle místních podmínek ekonomicky a organizačně nejvhodnější způsob školního stravování a podmínky jeho poskytování vymezí ve školním nebo vnitřním řádu.
(4) Provozovatel stravovacích služeb stanoví podle povahy poskytovaných služeb výši finančních normativů na nákup potravin (dále jen „finanční normativ“) podle §5 odst. 2 a další podmínky poskytování školního stravování, zejména podmínky přihlašování a odhlašování strávníků a jídel, organizaci výdeje jídel a způsob hrazení úplaty za školní stravování.

Jaké podmínky bývají v provozních řádech:

  • povinnost chodit v přezůvkách
  • povinnost platit stravné předem (zálohově) na celý měsíc, vracení přeplatků po 1/2 roce
  • povinnost platit výhradně složenkou a nebo převodem z účtu
  • odhlašování v kanceláři od 8 do 9 hodin, v ostatní dobu telefonicky na záznamník
  • povinnost si opatřit stravovací kartu

Co tyto povinnosti obvykle strávníka ročně stojí? (příklad)
100 Kč – povinnost chodit v přezůvkách
    6 Kč – povinnost platit stravné předem (zálohově) na celý měsíc, vracení přeplatků po 1/2 roce
  40 Kč – povinnost platit výhradně složenkou a nebo převodem z účtu
  24 Kč – odhlašování v kanceláři od 8 do 9 hodin, v ostatní dobu telefonicky na záznamník
  30 Kč – povinnost si opatřit stravovací kartu nebo čip

Ty ceny mohou být i jiné. Jisté je, že téměř každé omezení strávníka lze nějak penězi vyčíslit, každá povinnost strávníka něco stojí. Proč z těchto povinností v provozním řádu vyjímat jako nelegální zrovna stravovací kartu?


Z předchozích odstavců plyne, že jídelna může chování a jednání strávníků omezit provozním řádem. V praxi to jídelny dělají a tato omezení často stojí strávníky peníze. Názor na to, zda provozní řád jídelny může strávníka zatížit výše uvedenými dodatečnými náklady není jednoznačný. Pokud by se nějaký strávník chtěl soudit, nelze předjímat, jaké bude rozhodnutí soudu.


Jak se vyhnout zbytečným sporům se strávníky?

Umožněme strávníkům vždy co nejlevnější alternativu:

  • nemusí chodit v přezůvkách, mohou i v ponožkách (toto berme s rezervou – pozor na bezpečnost)
  • nemusí platit na celý měsíc dopředu, mohou i na týden
  • umožněme i platbu v hotovosti
  • umožněme i odhlašování „do sešitu“ – kdykoliv
  • umožněme i stravování bez karty – na náhradní stravenky vytištěné z počítače

Podpořme námi žádanou volbu „stravování s kartou“ nějakou výhodou pro strávníka:

  • nemusí si chodit každý měsíc kupovat stravenky 
  • nemusí při odhlašování předem vracet stravenku
  • přihlaste je na nový měsíc automaticky
  • mohou se odhlásit i telefonicky
  • při ztrátě karty nepřijdou o obědy
  • rodiče si mohou zkontrolovat, zda jejich dítě na obědy opravdu chodí
  • mohou si vybírat oběd č. 2 (jednodušeji než bez karty)

Shrnutí:

  • stanovit povinnost stravování na zakoupenou kartu má oporu v zákoně
  • výklad zákona může být různý a přísluší soudu
  • předcházejme zbytečným sporům promyšleným provozním řádem
  • nebojme se svobody volby strávníka
  • při dobré komunikaci se strávníky a rodiči nehrozí, že by odmítali stravovací karty


Až dosud jsme jednali jen o právu jídelny stanovit povinnost mít stravovací kartu.
Jde však o dva samostatné problémy:

1) jak stanovit povinnost mít stravovací kartu

2) jak umožnit strávníkům tuto kartu získat

  • dát
  • prodat
  • půjčit


Jak může škola zajistit strávníkům prodej karty?

  • sjednat s dodavatelem karet, že si budou strávníci u něj kupovat karty jednotlivě (teoretická možnost – drahé)
  • sjednat s provozovatelem novinového stánku před školou, že karty nakoupí a bude prodávat on
  • sjednat totéž s externím provozovatelem bufetu ve škole
  • sjednat s vedoucí jídelny, že tentýž prodej zajistí ona sama na živnostenský list 
  •  nakoupit a prodat karty strávníkům v rámci vlastní doplňkové činnosti – přímá cesta podporovaná zákonem

Všechny tyto varianty jsou možné, předposlední z nich rozhodně nelze doporučit. Jsou zde uvedeny, aby ukázaly logiku směřování k variantě poslední, která má přímou oporu ve školském zákoně. Vychází se z běžně zavedené praxe, kdy škola doporučí žákům nákup sešitů, pravítek, pastelek, .. a také stravovací karty. A protože stravovací kartu nelze běžně v maloobchodní síti sehnat, zajistí její prodej škola v rámci doplňkové činnosti.

Opora v zákoně:

Školský zákon §125
Zřízení a vznik školské právnické osoby
(3) Zřizovací listina nebo zřizovatelská smlouva (dále jen „zřizovací listina“) musí obsahovat
e) předmět, podmínky a rozsah doplňkové činnosti v případě školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, je-li doplňková činnost této školské právnické osobě povolena,

§135
Doplňková činnost
(1) Školská právnická osoba může vedle své hlavní činnosti vykonávat doplňkovou činnost.
(2) V doplňkové činnosti školská právnická osoba vykonává činnosti navazující na její hlavní činnost nebo činnosti sloužící k účelnějšímu využití odbornosti jejích zaměstnanců a majetku. Doplňková činnost nesmí být provozována způsobem, který by omezoval hlavní činnost školské právnické osoby nebo ohrožoval její kvalitu, rozsah a dostupnost.
(3) Doplňková činnost nesmí být financována z finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle tohoto zákona s výjimkou prostředků dočasně použitých k úhradě výdajů doplňkové činnosti, které nelze předem oddělit od výdajů hlavní činnosti a které je školská právnická osoba povinna vrátit do svého rozpočtu v příslušném čtvrtletí, nejpozději však do konce příslušného rozpočtového roku. Prostředky získané doplňkovou činností lze v průběhu příslušného kalendářního roku použít jen k úhradě výdajů doplňkové činnosti.
(4) Jestliže je výsledkem hospodaření doplňkové činnosti ke konci kalendářního roku ztráta, je školská právnická osoba povinna zajistit, aby byla tato ztráta do konce následujícího kalendářního roku vyrovnána, nebo učinit opatření k ukončení doplňkové činnosti tak, aby v této činnosti nebylo po skončení následujícího kalendářního roku pokračováno.

Pozor:

  • prodej karet v hlavní činnosti nemá oporu v zákoně
  • ve většině výše uvedených případů se karta bude prodávat s přiměřenou obchodní přirážkou (za vyšší než nákupní cenu)
  • bude-li kartu prodávat přímo škola, pak musí zajistit, aby doplňková činnost školy jako celek byla získová (může kartu prodávat bez obchodní přirážky, ale vzniklou ztrátu z prodeje musí pokrýt z jiné doplňkové činnosti)
  • je-li jídelna plátce DPH a chce karty vykupovat zpět, přichází při výkupu za stejnou cenu o DPH, proto je vhodnější řešení zápůjčka proti záloze


Jaké má možnosti škola bez doplňkové činnosti, kde žádná z výše uvedených možností nepřipadá v úvahu?

  • může karty sama zakoupit a první kartu strávníkovi zdarma zapůjčit
  • může první kartu zapůjčit proti záloze, kterou vrátí při vracení nepoškozené karty
  • může za zničené a ztracené karty vybírat náhradu škody, pouze však do výše pořizovací ceny karty

V praxi se objevuje i varianta, kdy škola dává (nepůjčuje) první kartu strávníkovi zdarma – to nelze doporučit:

  • co je zdarma, toho si strávník zpravidla neváží
  • prodej druhé karty není pak náhradou škody, ale prodejem, pro který v hlavní činnosti není zákonná opora

Těžkosti při půjčování karet:

  • karty se vracejí opotřebené, poničené
  • je obtížné stanovit, jaké opotřebení je ještě přijatelné a jaké už ne
  • pokud je strávníkovi zapůjčena již opotřebená karta, o to obtížnější je určit, jak on přispěl k dalšímu opotřebení
  • budou vznikat konflikty se strávníky
  • k zápůjčkám jsou vhodné pouze čipy ve velmi robustním pouzdře


Závěr:

  • škola má více legálních možností, jak umožnit strávníkům získat stravovací kartu
  • nejpřímější a zákonem podporovanou variantou je prodej karty v rámci doplňkové činnosti
  • půjčování karet je také možné, ale má řadu praktických problémů
  • pokud prodávám kartu v rámci této jediné doplňkové činnosti, pak musím kartu prodávat s obchodní přirážkou ke krytí nákladů na doplňkovou činnost (doplňková činnost nesmí být ztrátová)
  • pokud kartu účtuji v hlavní činnosti jako náhradu škody, musím účtovat pouze nákupní cenu karty
  • vždy je základem dobrá komunikace se strávníky a rodiči


Jak se připravit na jednání s kontrolními orgány:

  • své postupy popsat ve svém provozním řádu s odkazem na konkrétní paragrafy zákona a vyhlášky
  • zjistit si předem názor Vám příslušejícího kontrolního orgánu na Vámi zamýšlený postup
  • držet se postupů dle provozního řádu
  • při kontrole žádat vysvětlení, jaký zákon a vyhlášku Váš provozní řád porušuje

Ing. Vladimír Bureš, Veřejná informační služba, spol. s r.o.

Autor: Vladimír Bureš

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: Lenka123

    Nefunkční čip – náhrada zdarma nebo nová koupě?
    Dobrý den,

    ráda bych věděla, jak má postupovat rodič, pokud dítě má 1,5 roku zakoupený čip na stravování, není viditelně poškozen a přestane fungovat. V jídelně požadují zakoupení nového čipu. Nevím, zda čip, který jsme před první třídou koupili byl úplně nový, škola po ukončení docházky čipy zpět vykupuje, takže může být používán delší dobu…

    Děkuji za odpověď.