Průvodce metodickým pokynem MŠMT k odměňování (1)

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo na jaře roku 2013 metodický pokyn k odměňování v rezortu ministerstva školství. Pokyn sice nepřináší nic nového, nebo objevného, ale velmi přijatelnou a přehlednou formou čtenáře provádí základními ustanoveními Zákoníku práce a blíže vysvětluje potřebné pojmy.

Podobný předpis sice nemůže postihnout všechny situace, ke kterým ve školství může docházet, není závazný, vymahatelný, ale stojí za to si ho projít, protože poskytuje dobrý návod, jak odměňování lépe porozumět. Navíc jeho autoři slibují průběžnou aktualizaci pokynu (a od doby vydání k ní už také došlo.) Pojďte tedy s námi se s ním seznámit.

Odměňování v právních předpisech

Principy odměňování jsou obsaženy v těchto právních předpisech:

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 109 až § 150 a § 224 odst. 2
• nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě
• nařízení vlády č. 567/2006 Sb. , o minimální mzdě
• nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě.

Odměňování odborných pracovníků škol (a tedy i jídelen) je v Zákoníku práce popsáno v těchto místech:

• odměňování platem – viz § 122 až § 137 a § 224 odst. 2
• o odměně z dohod pojednávají § 111, § 138
• o odměně za pracovní pohotovost § 140

Odměňování platem

Ze dvou základních způsobů odměňování (platem a mzdou) se ve školství používá převážně odměňování platem. Používají ho zaměstnavatelé jako např. stát, kraj, obec, příspěvková organizace, školská právnická osoba zřízená ministerstvem, krajem obcí apod. A to jsou i zaměstnavatelé personálu školních jídelen.

Pro odměňování platem platí zásada „co není dovoleno, je zakázáno“, tj. plat se nesmí určit jiným způsobem, v jiném složení a v jiné výši, než stanoví ZP a jeho prováděcí vyhlášky.

Metodický pokyn MŠMT uvádí tyto hlavní zásady odměňování

1. Odměňování podle složitosti, odpovědnosti, namáhavosti a obtížnosti vykonávané práce, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků

2. Odvětvová srovnatelnost – stejně náročné práce zařazeny do stejných platových tříd

3. Rozhodující podíl platu tvoří nárokové složky

Složky platu

Plat určuje podle § 122 ZP zaměstnavatel ve složení a výši, kterou stanoví ZP a právní předpisy vydané k jeho provedení. Platem nejsou náhrady výdajů poskytovaných v souvislosti se zaměstnáním, např.: náhrady platu, odstupné, cestovní náhrady, odměna za pracovní pohotovost mimo pracoviště apod.

Plat obsahuje mnoho nárokových složek (některé jsou ovšem určeny pro určité situace a profese apod.) a dále složky nenárokové.

Mezi nárokové složky používané ve školním stravování patří

• Platový tarif je určen platovou třídou a platovým stupněm v platových tabulkách – § 123 ZP a NV č. 564/2006 Sb.
• Příplatek za vedení (včetně zastupování) u vedoucích zaměstnanců – § 124 a § 11 odst. 4 ZP
• Příplatek za noční práci – § 125 ZP
• Příplatek za práci v sobotu a v neděli  – § 126 ZP
• Plat nebo náhradní volno za práci přesčas (pokud nebylo dohodnuto náhradní volno místo platu) – § 127 ZP
• Plat nebo náhradní volno za práci ve svátek – § 135 ZP

(Mimo školní stravování lze uplatnit ještě příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za práci v rizikovém prostředí, za rozdělené směny, u pedagogických pracovníků ještě další příplatky.)

Mezi nenárokové složky patří:

• Osobní příplatek – § 131 ZP, ocenění dlouhodobého dosahování velmi dobrých pracovních výsledků nebo plnění většího rozsahu pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci
• Odměny – § 134 a § 224 odst. 2 ZP, za splnění mimořádného nebo významného pracovního úkolu; při životních a pracovních výročích, za poskytnutí pomoci při mimořádných událostech

Platový výměr

Zaměstnavatel ho musí podle – § 136 ZP, vydat zaměstnanci v den nástupu do práce v písemné podobě. Musí obsahovat údaje o platové třídě a platovém stupni, o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složkách platu, o termínu a místu výplaty, pokud tyto údaje neobsahuje smlouva (i kolektivní) nebo vnitřní předpis.

Jestliže dojde ke změně skutečností uvedených v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen to zaměstnanci písemně oznámit s uvedením důvodů nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.

Přeřazení zaměstnance do jiné platové třídy není možné bez věcného zdůvodnění (například pří přeřazení zaměstnance do nižší platové třídy musí zaměstnavatel jednoznačně vymezit činnosti, jejichž výkon nebude nově po zaměstnanci požadovat).

Platové tarify a třídy

Platový tarif – § 123 odst. 1 ZP, § 5 a přílohy NV č. 564/2006 Sb., je určen přiznanou platovou třídou a platovým stupněm podle doby započitatelné praxe. Nepedagogickým pracovníkům patří platový tarif podle přílohy č. 1 Nařízení vlády.

Pro platové účely stanovuje § 2 odst. 1 NV č. 564/2006 Sb. určité kvalifikační předpoklady:

1.a 2. třída:	základní vzdělání nebo základy vzdělání
3. třída:	střední vzdělání
4. třída:	střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání
5. třída:	střední vzdělání s výučním listem
6. třída:	střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem
7.–8. třída:	střední vzdělání s maturitní zkouškou
9. třída:	vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou
10. třída:	vysokoškolské vzdělání v bakalářském programu nebo vyšší odborné vzdělání
11.–12.	třída: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu
13. a vyšší třída	vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu

Platové třídy platové stupně

Jsou určeny v § 123 odst. 2 a 3 ZP, § 3 NV č. 564/2006 Sb.

Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací. Dříve bylo pro zařazení potřebné také splnění „kvalifikačních předpokladů“ vzdělání – nový ZP tento požadavek neuvádí. Nicméně nařízení vlády vydané pro platové účely potřebné vzdělání požaduje.

Vedoucímu zaměstnanci přísluší zařazení do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává.

Pokud to sjednaný druh práce v pracovní smlouvě dovoluje, může zaměstnavatel snížit zaměstnanci platovou třídu jen v případě, že mu nebude nadále přidělovat práce, které odůvodňovaly předchozí zařazení zaměstnance do vyšší platové třídy. Má-li zaměstnanec písemně stanovenu pracovní náplň, je nutné ji v případě přeřazení do jiné platové třídy změnit.

Zařazení prací do platových tříd 1. až 16. stanoví NV č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě.

Platové stupně jsou stanoveny podle § 123 odst. 4 ZP a § 4 NV č. 564/2006 Sb. Zařazení do platového stupně ovlivňuje doba dosažené praxe, doba péče o dítě a doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby, tj. tzv. „započitatelná praxe“.

Ing. Pavel Ludvík je vedoucím redakce portálu Jídelny.cz