Když jsme připravovali článek Jak školní stravování ovlivňuje stravovací návyky dětí, zajímalo nás, co si o této problematice myslí lidé z praxe. Oslovili jsme proto několik vedoucích z různých koutů naší země, jestli by podělily o své názory a zkušenosti. Zachovali jsme přitom jejich anonymitu. Jejich konkrétní postřehy si můžete přečíst na následujících řádcích.
Budování stravovacích návyků
Začněme u budování stravovacích návyků. Dlouholetá zkušená vedoucí školní jídelny pro MŠ ve Zlínském kraji si myslí, že dobré základy společenského chování, správné stravovací návyky, vztah k potravinám i k jídlu děti naučí pouze pedagogové, kteří o to mají zájem. „Nevadí jim, že poobědvají u malého stolečku společně s dětmi. Sami jim jdou příkladem, jak se u stolu chovají, jak drží příbor. Děti se naučí krásně jíst. Z těchto tříd máme také minimální množství zbytků. Bohužel máme také učitelky, které „řídí“ děti při jídle od svého stolu, a to je pravý opak. V těchto třídách jsou děti při jídle neukázněné, hlučné, věnují se všemu ostatnímu, jenom ne jídlu. Hlavně se odsud odváží spousta zbytků,“ upřesňuje. Podle ní je také důležité, aby paní kuchařka nebo pedagog vysvětlili dětem, co mají na talíři, proč paní kuchařky takové jídlo vaří. A to zejména u pokrmů z luštěnin, ryb nebo zeleniny.
Vedoucí školní jídelny na ZŠ v Olomouckém kraji si všímá nesprávných stravovacích návyků, které si děti přinášejí z domova. Jedná se podle ní zejména o to, že rodiče jim při jídle umožní odbíhat od stolu nebo jim jídlo podávají všude možně a netrvají na společném stolování. Jejich následky vidí dennodenně, protože často chodívá k výdeji a po jídelně. „Mám ze strávníků pocit, že do jídelny chodí, že se to musí, připadají mně myšlenkami jinde, že ani neví, co jim kuchařka naservírovala na talíř, zobnou a honem pryč,“ sděluje se smutným výrazem. Když se jich ptá, v čem je problém, někdo zadrmolí, že spěchá, někdo prý ani neodpoví.
Averze k některým pokrmům a změny chutí
Vzor rodičů je velmi důležitý, je přesvědčena vedoucí školní jídelny na ZŠ v Královéhradeckém kraji. „Rodiče stojí s dětmi u boxu, společně volí obědy a zaslechnu, to si nedávej, to nebude dobrý. Své nechutě přenášejí na své děti a nedají jim šanci utvořit si názor sami. Týká se to zejména ryb a luštěnin. Děti na prvním stupni jsou ještě velmi ovlivnitelné a když vidí jídlo, které neznají u svých kamarádů, chtějí ho ochutnat. Ale rodiče jim touto svojí volbou vezmou možnost,“ myslí si.
Podle ní tak dětem nezbývá než čekat do dospělosti, kdy si začnou volit samy, a jídlo ochutnat až později. Ze své vlastní zkušenosti doplňuje, že jídla, která jako dítě neměla ráda, se „naučila“ jíst až nyní ve „své“ školní jídelně. „Například čočku na kyselo jsem od svých raných školních let nejedla a nyní je to moje oblíbené jídlo,“ usmívá se.
„Mladší děti se snažíme povzbudit alespoň k tomu, aby objednané jídlo ochutnaly. Zejména v první třídě dostávají na talíř vše. Protože začne jeden, že něco nechce, pak se strhne lavina, že každý něco nechce, protože nesmí zůstat pozadu,“ sděluje svou zkušenost, jak to chodí u nich na ZŠ.
Vedoucí ze Zlínska přidává své zážitky s mladšími dětmi: „Spousta dnešních dětí, které přijdou v září do mateřské školy, poprvé vidí chléb s pomazánkou, někteří neznají polévky nebo zeleninové saláty. Je na nás, abychom je toto postupně naučili jíst. Někteří v září začínají suchým chlebem, pak zjišťují, že kamarádům u stolečků chutná a zkusí i pomazánku.“
Dlouhé fronty a vysoký hluk
Vedoucí školní jídelny na velké ZŠ v Praze hned v úvodu svého komentáře podotýká, že v článku Jak školní stravování ovlivňuje stravovací návyky dětí je shrnuto hodně problémů, které školní stravování trápí. A že každá jídelna by jistě přidala desítky vlastních příkladů ke každé kapitole. Podělila se s námi o své postřehy k tvořícím se frontám a nepříjemnému hluku.
„Chápeme, že prioritou je vzdělávání, pak je ale otázkou, zda je dobře mít školy pro tisíc žáků a jídelnu se stovkou míst, kde není šance se najíst v klidu a bez front,“ zamýšlí se za svou jídelnu. „Děti mají někdy zákaz si jídlo přidat a už jsou hnány z jídelny pryč, aby bylo místo pro další,“ dodává.
Co se týče hluku vznikajícího při těchto frontách, ten je podle ní už takový, že ohrožuje zdraví. „Vedení školy to neřeší, nedávno nám bylo řečeno, ať si přijdeme na poradu a tam to učitelům řekneme sami. Paní vychovatelky se často diví, že požadujeme trochu klidu – vždyť děti mají po vyučování a musí se vydovádět. V jídelně, bohužel,“ posteskla si.
„Fronty a hluk mnohé strávníky odradí a raději si do fronty ani nestoupnou a nechají oběd propadnout,“ povšimla si vedoucí z Olomoucka.
Působení médií a reklam
V této oblasti zmiňme hlavně vysílání reklam na některé výrobky. „Už dávno mělo být i u nás uzákoněno, co nelze vysílat – sladkosti, džusy, smažené výrobky,“ myslí si vedoucí ze Zlínska. „Témata hovorů dětí po víkendu jsou výlety do nákupních center a jak jim chutnaly hamburgery nebo hranolky s kečupem, které viděly v televizi. A diví se, že jim to paní kuchařka nepřiveze na vozíku k obědu,“ upřesňuje situaci v jejich mateřské škole.
Na základní škole je situace ještě o něco vyhrocenější. Podle vedoucí z Královéhradecka je velkým nešvarem této doby fakt, že děti dostávají velmi vysoké kapesné a rodiče nekontrolují, zač je děti utrácejí. „Proto se nám denně stává, že vrátí netknuté jídlo a jdou si koupit brambůrky a energetické nápoje. A to klidně i děti, co jsou teprve na prvním stupni,“ uzavírá.
Chcete se s námi podělit o své zkušenosti? Budeme rádi, když nám je napíšete do komentářů pod článkem.
Diskuze
Autor: zdenouš
školní stravování zkušenost
Za 43 let práce ve školní jídelně jsem zažila vyhazování neskutečného množství kvalitního jídla. Jeden rok jsme odpad vážily a zjistilo se že je to za necelých 10 měsíců provozu 800kg jídla. A to se vařilo 150 obědů. Neměl by se nad tím v dnešní době už konečně někdo zamyslet? Ovoce které děti dostaly k obědu skončilo rozšlapané v šatnách a na chodníku,o jogurtech ze kterých si dělaly bouchací krabičky ani nemluvím.Saláty,kompoty zůstaly na okýnku netknuté, takže nezbylo než podnormovat. Ta samá zkušenost s ovocem do škol, ovoce poházené všude. Jenom doufám ,že tento byznys konečně skončí. Má vůbec smysl školní stravování ze státních prostředků dotovat? Nebylo by úspornější zavést jednu centrální jídelnu pro více škol a v ostatních školách jídlo pouze vydávat? A další věc, kolik lidí na krajích a městských úřadech se věnuje školnímu stravování ,nebyla by i tady úspora?
Autor: nela
jít příkladem
U nás kuchařky přemlouvají, ať to děti alespoň ochutnají. Ale je to těžké, když na druhou stranu si učitelky nechají dovézt
pizzu, hambáče a jiné a děti to vidí. Je to stále stejný problém. Někdy to neznají ani z domova, kompoty, zeleninové saláty,špenát viz. věta typu“ to zelené nechci“.
Autor: majka1
neúcta k jídlu i práci
Také se mi zdá, že dnes děti nejsou vůbec vedeny k tomu, že není samozřejmostí, že mají čerstvé a kvalitní jídlo. Mají spoustu peněz, takže jim nezáleží na tom, zda se nají, protože si mohou dovolit koupit co se jim zlíbí. Takže k obědu ,,energeťák“ a chipsy. Že kuchařka zbytečně vaří oběd a jídlo se vyhazuje, že je to neúcta k práci jiných? Však to máte zaplacené, tak co je vám po tom, co s jídlem udělám? Ale přitom si spousta rodičů stěžuje, jak je všechno drahé a jak se mají špatně. Je mi z tohoto přístupu smutno.
Autor: zdenouš
stravování
Majko je to bohužel tak. Mám zkušenost, že jsem dětem o kterých jsem věděla, že jsou ze sociálně slabé rodiny několikrát říkala ,vezmi si jablko, rajče či cokoli jíného a bylo mi dítkem řečeno ne, já to nechci. Nevzalo to ani sourozencům domu. A když vidíte Charitu vozící tašky s potravinami do rodiny, kde maminka hulí jak bohatý kupec, tak co si o tom máte myslet.