Znovu k dietnímu stravování aneb co vše mohou úředníci?

Minulý týden skončila konference Školní stravování v Pardubicích. Byli jsme při tom a se zájmem jsme si vyslechli vystoupení mnoha úředníků a zaměstnanců veřejné správy. K vystoupením následovala veřejná diskuse, avšak bylo na ni velmi málo času. Takže diskuse účastníků pokračovaly i v kuloárech. A celá řada otázek se točila kolem jednoho tématu: Co vše nám může úředník nařídit? Co vše je pro nás závazné? Netlačí na nás úředníci nějak moc? Mají na to právo? Vše převážně v souvislosti s metodickým doporučením MŠMT k zavádění dietního stravování ve školních jídelnách. Ale i v dalších tématech se objevovaly tendence zasahovat do činnosti školních jídelen v podstatně větším rozsahu než dříve. Řada účastníků vyjadřovala pobouření nad tím, co vše si úředníci dovolí říci, jakým způsobem prosazují zájmy spřízněných skupin, jak omezují pravomoce vedoucí školní jídelny. Zaznívaly hlasy, že v mnoha směrech úředníci překračují zákon.

Nedalo nám to a zkonfrontovali jsme některá prohlášení z konference s Etickým kodexem úředníků a zaměstnanců veřejné správy. Bylo to zajímavé čtení, které vyvolalo řadu dalších otázek.

Rovný přístup

Hned v první větě v preambuli kodexu se praví: Každý úředník a zaměstnanec veřejné správy je povinen při rozhodování dodržovat a ctít zákonnost všech postupů a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám.

• Jak je možné, že někteří úředníci ve svých vystoupeních velmi silně preferují jen vybranou a velmi úzkou skupinu nutričních terapeutů, přestože vyhláška o školním stravování žádné dodatečné omezující předpoklady pro nutričního terapeuta nestanovuje?
• Jak může úředník veřejné správy vyžadovat jednotný a systémový postup (např. pouze ministerstvem doporučená školení, ministerstvem doporučená skupina nutričních terapeutů, atd.), který není zakotven ve vyhlášce a k jehož realizaci má přístup jen úzká skupinka vyvolených?
• Jak se stalo, že jediná soukromá firma měla s velkým předstihem přístup k informacím o připravovaném metodickém pokynu a ostatní soukromé firmy ne, přestože o informace žádaly?
• Proč úředník hájí a i nadále propaguje školení od jediné soukromé firmy, přestože odborná úroveň těchto školení byla účastníky hodnocena jako velmi nízká?
• Na jakém základě užívá soukromá firma loga MŠMT a MZ na materiálech ke svému školení?
• Kde se bere arogance, se kterou řečník prohlásí, že je třeba si dát pozor na to, kdo danou problematiku školí a vykládá, že pouze pracovníci ministerstva (pozn. redakce: … a spřátelené firmy) mají právo vykládat vyhlášku?

Zde jsme si vyžádali i stručné vyjádření právníka:

• Úředník ani ministerstvo nesmí znění zákona a vyhlášky jakkoliv omezit či rozšířit, nesmí ukládat žádné dodatečné povinnosti. Doporučení MŠMT není závazné.
• Úředník nesmí zvýhodnit konkrétní soukromou firmu bez řádného výběrového řízení.
• Pokud soukromá firma užívá na svých materiálech logo ministerstva, musí k tomu existovat transparentní smlouva mezi ministerstvem a firmou.

Článek 1 – Úředník jedná pouze v rozsahu daném zákonem

V odstavci (2) se píše: Při plnění úkolů veřejné správy jedná úředník a zaměstnanec veřejné správy pouze v rozsahu zákonem svěřené pravomoci orgánu veřejné správy a v souladu s jejím účelem.

• Na základě jakého zákona potvrzují svým podpisem dva úředníci ze dvou ministerstev účast na školení k dietnímu stravování od soukromé firmy, kde navíc tito úředníci vůbec nebyli?

Vyjádření právníka:

• Pokud jsou na materiálech ze školení soukromé firmy podpisy úředníků, musí k tomu existovat transparentní smlouva mezi ministerstvem a firmou.

Článek 2 – Spravedlnost

V článku 2 odstavec (1) se píše: V mezích zákona úředník a zaměstnanec veřejné správy vždy volí nejvhodnější řešení s ohledem na veřejný zájem a na rozhodné okolnosti konkrétního případu. Dbá na to, aby rozhodnutí nemohlo být z objektivního hlediska vnímáno jako nespravedlivé.

• Lze vnímat jako spravedlivé, když se stanoví odměna nutričního terapeuta na 450 Kč/hod a peníze se vezmou ze mzdových prostředků určených pracovníkům školních jídelen, kde se platy pohybují hluboko pod průměrnou mzdou?
• Lze vnímat jako spravedlivé, když zavedené a úspěšné školící firmy jsou odsunuty do pozadí, odříznuty od informací a je preferována malá, dosud neznámá školící firma jen na základě toho, že její jednatelka kamarádí s úředníkem?

Článek 4 – Nestrannost

(1) Úředník a zaměstnanec veřejné správy dbá na to, aby jeho rozhodování bylo objektivní, nestranné a přijaté řešení bylo vždy v souladu s veřejným zájmem. Při rozhodování nesmí úředník a zaměstnanec veřejné správy preferovat osobní či skupinové zájmy ani se nechat ovlivnit pozitivními či negativními vztahy ke konkrétním osobám.

Zde jsou na místě všechny předchozí otázky.

(3) Úředník a zaměstnanec veřejné správy vystupuje vůči účastníkům právních vztahů objektivně tak, aby je neuváděl v omyl o jejich právech a povinnostech, informuje je srozumitelně; veškerá hodnocení provádí profesionálně, objektivně, bez emocí a bez sledování osobního prospěchu a v souladu s právem a spravedlností.

Jak může úředník velmi razantně a plamenně mluvit o povinnostech nad rámec zákona a vyhlášky, a přitom zamlčet či jen velmi nenápadně naznačit, že vlastně nejde o povinnost, že lze použít i jiné alternativní řešení – přitom tak, že si toho běžně pozorný posluchač vůbec nevšimne?

Článek 10 – Informování veřejnosti

Každý úředník a zaměstnanec veřejné správy poskytuje při plnění svých úkolů pravdivé a úplné informace v souladu s právními předpisy.

Na pardubické konferenci se více přednášejících úředníků odchýlilo od znění právních předpisů např. v těchto tvrzeních:

• Spotřební koš se nemá počítat podle koeficientů v platné vyhlášce, ale mají se používat jiné koeficienty dle starého metodického doporučení k již neplatné vyhlášce a další nové koeficienty určované kontrolními orgány.
• Pouze garantovaný nutriční terapeut může zajistit kvalitní dietní stravování ve školní jídelně, nikoliv každý, který splní podmínky vyhlášky.
• Atd.

Co mohou a nemohou úředníci

Chceme-li některá tvrzení uvést na pravou míru, je nutno konstatovat:

• Úředník nám, až na výjimky dané zákonem, nemůže nic nařizovat. Úředník připravuje pro parlament zákony, pro vládu vyhlášky a od nás vyžaduje jejich plnění. Nic víc.
• Pro práci vedoucí školní jídelny jsou závazné zákony, vyhlášky, rozhodnutí zřizovatele, vlastní směrnice a rozhodnutí ředitele. Nic víc.
• Úředníci od nás někdy chtějí více, než je dáno zákonem a vyhláškami. Právo na to ale nemají a my se můžeme bránit.
• Doporučení MŠMT není závazné.
• Nutričního terapeuta si může jídelna vybrat, jak chce.
• Cenu za služby nutričního terapeuta si jídelna dohodne s terapeutem sama.

Závěr

Na zmiňované konferenci bylo možno najít i další sporná místa, kde se slova přednášejícího úředníka neshodovala s etickým kodexem. V tomto článku jsme záměrně vynechali jména konkrétních úředníků. Chceme věřit, že jde o nahodilá pochybení a že si úředníci uvědomí svoji zodpovědnost a své poslání. Ostatně, hezky je to vyjádřeno v závěrečném článku 14 odkazovaného Etického kodexu:

(1) Úředník a zaměstnanec veřejné správy dodržuje stanovené etické zásady, aktivně podporuje etické jednání a podílí se na vytváření protikorupčního prostředí. Uvědomuje si, že selhání jednotlivce v oblasti etiky má dopad na veřejnou správu jako celek, a proto jde ostatním příkladem.

Věříme, že na dalších konferencích, školeních i při dalším rozhodování a jednání úředníků bude etický kodex úředníka více patrný. Věříme, že konkrétní práce úředníků bude školním jídelnám pomáhat v jejich náročné práci.