Komentovat 
Co obnovená kuchyně přinesla školní jídelně v Potštátě a jaké výzvy rekonstrukci provázely? Vedoucí Romana Pokorná popisuje cestu od havarijního stavu až po moderní provoz, který dnes uspokojuje nejen žáky a zaměstnance, ale i další strávníky.
Rekonstrukce jídelny nebo kuchyně často vyvolává obavy. Projektování, stavební úpravy i volba vhodného vybavení vyžadují nejen čas, ale i pečlivé plánování. Každá jídelna má svoje specifika a není možné se řídit univerzálním návodem. Jak však zvládnout tak náročný úkol, když jde o kompletní proměnu prostor i technologií? O tom jsme si povídali s Romanou Pokornou, vedoucí školní jídelny v Potštátě.
Romano, pro koho a kolik strávníků vaříte?
Naše školní jídelna připravuje zhruba 200 obědů denně. Vaříme pro žáky základní i mateřské školy a jejich zaměstnance. Po rekonstrukci jsme začali obsluhovat i cizí strávníky. Kromě obědů děláme také svačinky — asi šedesát denně pro mateřskou školu a od září 2024 i pro žáky základní školy.
Proč jste se rozhodli pro rekonstrukci?
Impulsem k rekonstrukci školní kuchyně bylo především to, že už nesplňovala moderní parametry a hygienické normy. Školní jídelna fungovala od roku 1975, a i když prošla drobnými úpravami, jako byla například výměna kotle, když přestal fungovat, celkový stav kuchyně byl už dlouho nevyhovující. Do jídelny jsem nastoupila v září 2020, a tehdy už byla kuchyň opravdu v hrozném stavu. Pamatuji si ji ale i z doby, kdy byla nová – moje maminka do ní nastoupila jako kuchařka v roce 1975, kdy se otevírala kuchyň i celá škola, a až do důchodu tam pracovala. Na tu dobu to byla super moderní kuchyně, ale čas udělal své. Rekonstrukce tak byla určitě nutná.
Jak dlouho trvalo rozhodování o rekonstrukci?
To nedokážu přesně říct, protože projekt byl už hotov, když jsem sem jako vedoucí nastoupila. Rekonstrukce se ale plánovala dlouho. Velkým impulsem bylo ukončení provozu jiné kuchyně ve městě, která vařila pro důchodce. Zřizovatel chtěl těmto lidem pomoci a využít naši kuchyni k jejich obsluze.
Kdy jste rekonstruovali a jak dlouho práce trvaly?
Začalo se v červenci 2021 a do poloviny září bylo hotovo. Na začátku se balilo, to co jsme chtěli zachovat. Pak přišlo na řadu bourání kdy zůstaly jen obvodové zdi. V tu chvíli asi nikdo nevěřil, že v září se zde bude vařit. A skutečně, v polovině září se kuchyň otevřela a my se mohli seznamovat s novým vybavením.
Stihla se rekonstrukce v termínu, nebo bylo třeba termín posunout? Jak jste řešili situaci, kdy už byly děti zpátky ve škole, ale jídelna ještě nebyla připravena?
Rekonstrukce probíhala o prázdninách a původní plán byl dokončit veškeré práce do konce srpna. To se však bohužel nepodařilo, a tak jsme stáli před otázkou, co dál. Uvažovalo se o možnosti prodloužit dětem prázdniny, ale nakonec jsme našli řešení – začali jsme dovážet obědy v termo nádobách z průmyslové školy v Hranicích. Prozatímní jídelnu jsme zřídili ve cvičné kuchyňce, která v té době byla také čerstvě po rekonstrukci. Děti chodily na oběd po etapách, a i když to nebylo ideální, vše se nakonec zvládlo.
Co všechno se změnilo?
Rekonstrukce zahrnovala všechno — od podlah a stropů až po vzduchotechniku. Všechny spotřebiče i nábytek jsou nové. Z původní výbavy zůstal jen zlomek — několik hrnců, talířů a příborů. Zároveň jsme upravili i samotnou jídelnu. Vyměnily se zde stoly, židle, obklady i výmalba, aby prostory ladily s moderní kuchyní.
Můžete nám vyjmenovat, jaké stroje a zařízení jste v rámci rekonstrukce pořizovali?
V rámci rekonstrukce jsme pořídili všechno zcela nové – kotel, varnou vanu, konvektomat, myčku, robota, lednice, dokonce i nerezové stoly.
Jaké největší přínosy rekonstrukce přinesla?
Určitě jsme novým prostředím potěšili jak zaměstnance kuchyně, tak i strávníky. Novinkou je právě také vaření pro cizí strávníky. Ti si mohou obědy sníst přímo v jídelně během vymezené doby, vyzvednout a odnést si je v nádobách, nebo využít rozvoz až domů, který zajišťuje Městský úřad. Dalším přínosem je možnost výběru ze dvou jídel. Kolektiv kuchyně se vždy snaží, aby všem chutnalo, a největší odměnou je, když nám malí strávníci pochválí oběd slovy, že byl „super“.
S čím jste nejvíc bojovali před rekonstrukcí? Co vám tehdy dělalo největší vrásky?
Před rekonstrukcí jsme museli vařit s tím, co bylo k dispozici, a největší přítěží byla rozhodně myčka nádobí. Šlo o stroj, který nádobí jen oplachoval, takže všechno muselo být nejdřív ručně umyto a teprve potom vloženo do myčky na oplach. Holky si s tím daly opravdu zabrat. Na druhou stranu se tehdy nevařilo tolik obědů jako dnes, zvládali jsme asi třetinu dnešního objemu. Rekonstrukce už ale byla opravdu nutná, bez ní bychom v současném provozu jen těžko mohli fungovat.
Je něco, co byste nyní, s odstupem času, změnila? Vnímáte nějaké nedostatky?
Určitě se najdou věci, které by šly udělat jinak. Nejvíc mě trápí podlaha – máme tu dlažbu, která není zrovna ideální na údržbu. Hodně se zanáší, je na ní vidět každá kapka a mytí je dost náročné. Podobně je to i s osvětlením, které by mohlo být vyřešeno lépe. Ale samozřejmě, všechno bylo otázkou financí.
Co mě však trápí nejvíc, je velikost myčky na nádobí. Máme jen jednu, a když přijde najednou více dětí, myčka nestíhá. Talíře, tácy, skleničky a příbory se hromadí a chvílemi to vypadá, že nás komínky nádobí úplně pohltí. Myslím, že větší myčka by nám hodně ulehčila práci.
Dala vám rekonstrukce možnost připravovat jídla, která dříve nebylo možné vařit? A začali jste třeba nabízet více jídel na výběr?
Určitě ano. Asi po měsíci, kdy si pracovníci osvojili práci s novými technologiemi, jsme přešli na výběr ze dvou jídel. Strávníci to přijali velmi pozitivně. Také se snažíme vymýšlet nová jídla, ale samozřejmě vše záleží na možnostech a kapacitách pracovníků. Ve školství nejsou kuchaři ani pomocné síly platově dobře ohodnoceni, navíc se jim často krátí úvazky. To znamená, že na vymýšlení novinek často nezbývá čas. Zaměstnanci jsou rádi, když zvládnou navařit a uklidit během svých pracovních hodin, a někdy i na úkor svého volna. Kuchařina je opravdu náročná práce, a kdo si to nevyzkoušel, nemůže plně pochopit, co všechno obnáší.
Jaké máte ohlasy po rekonstrukci?
Myslím si, že převážně kladné. Počet strávníků roste, a to je asi ta nejlepší zpětná vazba, jakou si můžeme přát.
Z archivu ZŠ Potštát si můžete prohlédnout, jak vypadala jídelna před rekonstrukcí a jak po:
Foto v úvodu: www.freepik.com
Partnerem dnešního článku je společnost: FIREX multifunkce
Diskuze