Abeceda výživy

Malnutrice je označení pro chorobný stav způsobený špatnou výživou. Malnutricí nemusí trpět pouze člověk, který nepřijímá dostatečné množství živin, ale jako malnutrice se označuje také nadbytečná výživa (nadváha a obezita). V druhém případě sice člověk přijímá energie dostatek, ale pokud je jeho strava nekvalitní (tj. bohatá na tuky a cukry, ale chudá na vitaminy a minerální látky), mohou se objevit problémy z nedostatku konkrétních vitaminů a minerálních látek.

Malnutrice ve smyslu podvýživy vzniká v důsledku nedostatečného příjmu jedné nebo více živin. Vyskytuje se zejména v rozvojových zemích, nejvíce ohroženou skupinou jsou děti. Ve vyspělých zemích podvýživou trpí hlavně hospitalizovaní pacienti, staré osoby a lidé držící extrémní diety. Podle živin, které jsou pro tělo nedostatkové, se malnutrice dělí na dva extrémní typy – marasmus a kwashiorkor.

Oblast: Onemocnění související s výživou

Příbuzné: Marasmus, Kwashiorkor, Živiny, Nadváha, Obezita

Aktualizováno: 16. září 2013

Máslo je mléčný výrobek obsahující výhradně mléčný tuk ve formě emulze vody a tuku, přičemž obsah tuku v másle musí být nejméně 80 %. Pokud výrobek obsahuje rostlinné tuky, nesmí nést označení máslo. Obsah netuků (laktóza, mléčné bílkoviny, vitaminy, minerální látky) je obvykle do 2 % a maximální povolený obsah vody 16 %. Jako máslo je dále možné označit výrobek s obsahem tuku 60-62 % („máslo se sníženým obsahem tuku“) nebo 39-41 % („máslo s nízkým obsahem tuku“, „polotučné“ nebo „light“).

Názvem čerstvé máslo lze označit výrobek, který má maximální spotřebu 20 dnů od data výroby. Že se jedná o máslo čerstvé, musí být označeno na obale výrobku a musí být skladováno do 8 °C. Jako stolní máslo se označuje máslo s delší trvanlivostí, které může být skladováno při chladírenských nebo mrazírenských teplotách až 24 měsíců. Pomazánkové máslo je mléčný výrobek ze zakysané smetany obohacený sušeným mlékem nebo podmáslím, který obsahuje nejméně 31 % mléčného tuku. Pozor! Pomazánkové máslo sice označení máslo nese, ale jedná se o jiný výrobek.  

Oblast: Potraviny

Příbuzné: Margarín

Aktualizováno: 16. září 2013

Med je jedno z nejstarších známých přírodních sladidel. Jedná se o produkt včel získaný sběrem, zahušťováním a zráním sladkých šťáv květů rostlin (nektaru) v plástech. Samotný termín med označuje pravý včelí med, do kterého se nesmí přidávat žádné jiné látky. Přidání cukru, škrobového sirupu či potravinových aditiv znamená falšování medu. Kvalita medu je v současné době velmi aktuální téma. Požadavky na jakost medu uvádí vyhláška č. 76/2003 Sb., oddíl 2 Med. Med je doporučeno skladovat v suchu, temnu, při teplotách do 15 °C. V takových podmínkách vydrží až dva roky bez známek zhoršení kvality. Krystalizace medu nepředstavuje vadu, je to přirozený děj závislý na poměru obsažených sacharidů. Kromě sacharidů obsahuje med některé vitaminy skupiny B, minerální látky (železo, vápník, měď, hořčík), enzymy, přírodní barviva s antioxidačními vlastnostmi a další. Vzhledem k obsahu fruktózy není med doporučován pacientům s rozvinutým onemocněním diabetes mellitus.

Existuje mnoho druhů medu dělených dle jejich původu (květový, medovicový) nebo dle způsobu získávání a úpravy (vykapaný, lisovaný, plástečkový). Důležitým pojmem je tzv. pekařský med. Jedná se o med určený pro průmyslové zpracování, ne pro přímou konzumaci. Od konzumního medu se liší mírně horšími jakostními parametry (např. vyšší obsah vody, vyroben ze starších surovin). Takový med je levnější a musí být jasně označen, že je určen pouze na pečení či jiné zpracování.

Oblast: Potraviny

Příbuzné: Sacharidy, Fruktóza, Vitaminy skupiny B, Minerální látky, Železo, Vápník, Hořčík, Antioxidanty, Diabetes mellitus, Melasa

Aktualizováno: 16. září 2013

Lidské tělo se skládá z prvků organických (uhlík, vodík, kyslík a dusík) a anorganických (minerální látky). Minerální látky jsou stavebními kameny různých enzymů a chemických sloučenin zajišťujících průběh reakcí v našem těle. V těle plní každá z nich svou specifickou funkci. Protože si je sami neumíme vytvořit, musíme je přijímat potravou. Podle potřeby dělíme minerální látky na dvě skupiny – minerální látky a stopové prvky. Zatímco denní potřeba minerálních látek se pohybuje řádově v miligramech, potřeba stopových prvků je menší, tj. řádově v mikrogramech. Mezi minerální látky patří vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík a chlor. Do skupiny stopových prvků řadíme železo, zinek, selen, jód, měď, mangan, fluor, chrom a molybden.

Oblast: Výživa

Příbuzné: Živiny, Vápník, Železo, Zinek, Jód, Hořčík, Sodík, Draslík, Fosfor, Chrom, Selen

Aktualizováno: 16. září 2013